Zbraslav - Jíloviště 2014
Stalo se již zvykem, že skupinka Rychlé roty vyráží ku Praze shlédnout renomovanou jízdu pravidelnosti historických vozidel. Ani letos to nebylo výjimkou, ač se uskupení posádky RR nepatrně pozměnilo. O této výpravě se mluvilo již od začátku sesóny. Hlavním iniciátorem se tradičně stala dvojice Martin&Šíro, kteří již každou středu vyzývají ostatní členy k aktivitě. Na druhou stranu, všichni už na jejich pošťuchovací maily netrpělivě čekají.
Sraz byl v 8:30 na benzinové stanici v ulici Pražské. Do 8:40 se nás sjelo 7 + tandemistka Káťa. Šíro se snažil obhájit pozdní příjezd kolonou traktorů mířících na Jindřišskou, ale připomínalo to spíše vtipnou historku. Roman nám jen zamával při odjezdu a chvátal odehrát utkání v kopané s tím, že se sejdeme na Zbraslavi v „naší“ zatáčce.
Chomutov-Žatec
Tento úsek se vyznačuje zpravidla tím, že nikdo v Žatci nechce být poslední a tak každý upaluje, co motocykl dovolí a tempo nepadá pod příjemných 75 kilometrů v hodině.
Žatec – Krupá
Pozici lodivoda zaujímá tradičně Martin, což mu zůstává povětšinu trasy. (je k tomu nejlépe vybaven – má seznam obcí v rukavici; veškeré křižovatky v paměti a trasu načtenou v mapníku) Osvobozuje nás tedy od stereotypní hlavní trasy a projíždíme tak různými zkratkami na kilometry sice chudší, naopak časově dosti obtížné. Po hodině cesty a třiceti ujetých kilometrech se navzájem ptáme, kdy už budeme v té Bratislavě, po tak dlouhé a vyčerpávající cestě. Radek si rýpne, jestli Martin vůbec tuší, že jedeme AŽ na Zbraslav. Ale co, jsme přece správní Roťáci a nějakých 70 kilometrů před námi nás ani v nejmenším nerozhodí.
V Krupé na pumpě máme debatní půlhodinku. Je slunné teplé počasí, tak proč ne. Dávám Šírovi Kofilu, protože dle počasí mají po 18:00 přijít přeháňky a nerad bych to nechával bez důvodu. Jsem proklínán. Kocháme se projíždějícím „Beďarem“ (pozn.cenzora - historický motocykl zn. BD, nikoliv kožní okrasa) a vyrážíme vstříc Rakovníku.
Krupá – Zbraslav
Kdybych měl rozepisovat každých 30 kilometrů, bylo by to nadlouho a ani by Vás to nebavilo. Ostatně z Krupé se jelo příjemně, protože jsme jeli směr přes Nové Strašecí - Unhošt – Rudná – Zbraslav. Pro nás nová a neokoukaná cesta. Až tedy na úsek, kdy jsme vjeli do Prahéé. To je přímo katastrofa. Né, že bychom tam neuměli jezdit, ale připadá mi to, jako kdybych byl vhozen do mraveniště a co víc, jako kdybych byl předhozen tygrům. Prostě mi všichni jedoucí kolem nás připadají náramně nepřátelští.
Zbraslav
Ale to už vjíždíme na Zbraslavské náměstí. Parkujeme. Zatím co Martin poskytuje rozhovor jedné nejmenované televizi, jejíž programem je pásmo reklam občas narušené hlavním pořadem - hasíme žízeň, obhlížíme přijeté stroje a utěšujeme žaludky v místní „jídelně“.
Před uzavřením závodní trati se přesouváme do naší zatáčky, kde na nás Roman už netrpělivě čekal. Po průjezdu několika formulek s motory Wartburg jsme své stroje přesunuli do bezpečnější strany zatáčky. Řidiči těchto strojů jsou opravdoví nadšenci. Hned pár prvních průjezdů vytvořilo úžasnou atmosféru dvoutaktního ovzduší s vůní ricínového oleje.
Pro nás nejzajímavější část – motocykly vyrobené před léty socialistickými. To jsme byli ve svém živlu. Již před průjezdem řemenového Torpeda čišela rota zvukovými parodiemi jeho průjezdu. Notně jsme se při těch dvou hodinách sledování závodu nasmáli. Radek obohatil slangový slovník motoristův o výraz „velké klobouky“, které se mu na ženách líbí a bylo mu dáno za pravdu. Takový pěkný velký klobouk je slušivý doplněk každé ženy. Co se nám ale nelíbilo – stopky. My, nabyti dojmu, že se časomíra měří centrálně pořadatelem, jsme se asi spletli, protože nemálo posádek si čas měřila stopkami vlastními. Asi nebyli informování, že to je zbytečné a čas jim bude změřen.
Ale to už jsme měřili čas my a chystali se na odjezd. Na popud Romanův jsme počkali na průjezd policejního vozu.
Domů, aneb objížďka za objížďkou
Zpět se jelo tradičně přes Beroun, Kárlštejn, Rakovník… V kopcovitém terénu objížděk jsme našli Rovinu a konečně jsme nasytili hladové žaludky. Na závěr jsme si dali malou desetiminutovku počtů – dostali jsme jeden společný účet. Příště raději budeme hlásit, že platíme zvlášť.
Pomalu se blížila 18. hodina a my pociťovali v ovzduší vodu. To ale nezabránilo Radkovi, Šírovi a Romanovi v tom, aby zastavili po cestě na točenou zmrzlinu. Silnice již byla místy mokrá, ale dojeli jsme suší až do Rakovníka na tradiční pumpu poblíž kasáren. Přesně řečeno dojeli, akorát Jitka dotlačila. Jak vidno, může se to stát i v profesorské rodině.
Předpověď vyplněna
S poslední kapkou do nádrže přišla první kapka z nebe. A nebyla to kapka jedna, byla to přímo průtrž mračen, hromy blesky. Takže jsme na pumpě, přečkali další dvě hodiny, než se oblaka trochu rozstoupila. Chvíli po nás dorazil na pumpu místní motocyklista již na moderním stroji. Zprvu jsme ho vyháněli ( rozuměj, že ze srandy :) ), že už je tu plno, ať jede na další benzinku, ale nedal si říci a chvíli s námi pokecal. Fajn chlapík to byl. Sdělil nám, že v devět se má konat nějaký ohňostroj, tak jsme si říkali, tu hodinku a půl ještě počkáme. Zásobili jsme se potravinami a tekutinami, kdybychom museli přečkat noc. Samotné pobývání na pumpě panovalo v takové morální přestřelce. Jedni by už klidně vyrazili na cestu, druzí si kladli podmínky, že když už pojedeme za tmy, tak nesmí pršet, jak rychle se maximálně pojede, komu to jak svítí, kam ty mraky jdou a podobně. Na devátou přijel novodobý motocyklista již autem. Shledával nás tam dost s překvapením. Myslel, že už budeme dávno doma.
Vyjeli jsme tedy, až když přestalo pršet, což se ukázalo možná jako zbytečné, protože pár kilometrů za Rakovníkem byly suché silnice. Roman nasadil tempo všem vyhovující a po 23:00 jsme stanuli suší a plni zážitků v Chomutově.
Tímto bych vyzval všechny zúčastněné, aby popřípadě využili možnost komentáře pod článkem a zanechali právě jejich zážitek, který jsem mohl ať už vědomky či nevědomky opomenout.
Za RR David
Délka trasy: ca 290 km
Trasa: http://www.mapy.cz/s/cOZz
