Laurin & Klement, system Brons

Když před pár týdny přišel Tomáš se zprávou, že u Loun je starý mlýn a v něm funkční naftový motor Laurin & Klement, bylo jasné, že tam musíme. Zbývá tedy naplánovat trasu, určit termín, vyhlásit rotě pohotovost a můžeme vyrazit. Navzdory nepříznivé předpovědi počasí. Navzdory kofilovému prokletí. Protože, když musíš, tak prostě musíš.

Na parkovišti u Povodí se nás sešlo devět na osmi strojích. Řady Rychlé roty rozšířila Lenka. Je to chvályhodný počin, protože statečných žen a dívek není mezi námi nikdy dost. A teď k tomu kofilovému prokletí. Když si tehdy, jednou, dal Tomáš tyčinku Kofila, zmokli jsme až do trenýrek. Od té doby věříme, že za to může právě tato tyčinka. A dnes Jarda nalepil samolepku Kofila Tomášovi na nádrž. Vím, že to myslel jako vtip, ale s kouzlem wúdú (též voodoo) se prostě nežertuje!

Vyrážíme obvyklou kličkovanou vesničkami přes Žatec. Město Žatec je na průjezd prokleté samo o sobě. A pokud to ještě podpoříte kofi silami, je jasné že se opět na jediné odbočce rozdělíme. Je jasné, že nás zde opět zalije to nepříjemné vlhko z nebes. Čekáme na pumpě, až deštík poleví. Je ironií osudu, že o 500 m dále, jedeme po suché silnici. Vzpomínáte – kofilové prokletí. I toto sucho jednou končí a my odbočujeme na Stekník. Zde je zámek, na kterém nikdo z nás ještě nebyl, tak by byl hřích zde nezastavit.

Cedule sklizeň chmele nám měla být dalším varováním. Mokrá silnice, v kombinaci s rudým bahnem z chmelnic, udělala z
romantické projížďky motokrosovou vložku. Jedu nekompromisně v protisměru, kde je bahna o něco méně a
místy prosvítá i asfalt. Pohoda, motorky spokojeně mlaskají až k zámku. Zde se teprve objeví důsledky kilometrové bahenní vložky ve své kruté syrovosti. Všechny motocykly mají univerzální cihlovou barvu. Stejně sladěné jsou u každého řidiče i bahenní podkolenky. Ozývají se výkřiky, kdy že budu prát a kdy mají přistavit motocykly k očistě před mou garáž. Naštěstí přichází otevřít průvodkyně a já prchám do zámecké zahrady. Vzpomínáte – kofilové prokletí.

Z nabízených okruhů k prohlídce si vybíráme ten, který je pro nás motoristy nejbližší. Prohlídkou vystavených historických kočárků se vyhneme další dešťové přeháňce. Když jsme upozorněni, že fotografování a sahání na vystavené exponáty je zakázáno, máme již nafoceno a osaháno. Tak můžeme pokračovat dále. Tentokrát již do Vernerova mlýna v Brlohu.

Cákající voda cestou trošku smyla rudé bahno. Dále se vsákla do bot, čímž se mi umyly nohy. Takže alespoň nějaké pozitivum. V Cítolibech ještě jedna malá bludná smyčka a těsně před Brlohem odbočujeme do Vernerova mlýna. Parkujeme za vraty a nikdo nás nevyhání. Naopak jsme vítáni. Ochotné paní začnou na stoly přinášet misky s jablky a švestičkami z vlastní zahrádky. I když je uváděna prohlídka každou hodinu, můžeme začít ihned.

Milá průvodkyně nás provedla mlýnem od náhonu, okolo mlýnského kola k naftovému motoru Laurin & Klement, system Brons. Tady spokojeně mlaskáme a dožadujeme se jeho spuštění. Zvláště, když na zdi objevíme návod k jeho oživení. Navzdory naší nabídky pomoci, slečna si na tak náročnou akci netroufá, a tak budeme muset přijet ještě jednou. Procházíme všemi technickými patry mlýna a seznamujeme se s dobovým vybavením. Prohlídku ukončujeme návštěvou pekárny a
odborným očicháním udírny. Odtrneme našeho elektrikáře Jardu od dobového elektrického rozvaděče a řadíme se ke společné cílové fotografii. A kofilové prokletí je zažehnáno, mraky se protrhávají, sluneční paprsky nás začínají ohmatávat. Podléháme poklidnému kouzlu místa, a také hladu, a usedáme ještě k miskám s ovocem. To podpoříme párkem v rohlíku, kávičkou, čajem a především výborným švestkovým koláčem.

Zpáteční cestou projíždíme Louny a opět přes vesničky kličkujeme směrem k domovu. O laškovné zpestření se nám stará silný boční vítr. Obzvláště pravidelné mezery ve křoví jsou veselé. Fouká, nefouká, fouká, nefouká …

A co říci na závěr. Jsem rád, že jsme navzdory kofilovému prokletí do mlýna dojeli, protože to za to stálo. Jarda si z cesty vezme poučení a již nebude dráždit kofi bůžky. Za všechno stejně mohou pivaři. Kdyby jich nebylo, nepěstoval by se chmel, nekonala by se sklizeň, nebylo by bahno na silnici, nebylo by bahno za ušima.