Pouť ve Vejprtech
V rámci utužování dobrých přátelských vztahů s hraničním městem Vejprty vyslalo vedení klubu několik zástupců na pořádanou pouť. Pár obětavců se našlo a tak z Chomutova a okolí vyrazily 3 motocykly, skútr, 2 brouci a 3 traktory. Tím bylo pokryto celkem dostačující množství dopravních prostředků.
Různá přepravní rychlost strojů způsobila rozdělení bandy do třech týmů. Traktory - David se Standou – a zbytek.
Po příjezdu jsme měli vyhrazená místa hned vedle podia, kde hrály různé dechovky, možná poněkud hlasitěji, což zahnalo většinu jezdců do stínu postranních ulic či restauračních zařízení. K tomu přispěly i tropické teploty, které z náměstí tvořily jednu velkou výheň. Nu co, počasí neporučíš. :D
Naše nepřítomnost u strojů měla tradiční následky. Vím, že bych se měl držet tématu, ale nedá mi to. Je smutné, že si lidé na poutích a akcích podobného ražení dělají z opečovávaných strojů jednu z atrakcí. Když tam běhají samotné děti a hýbou s páčkami, beru, že si stroje před jejich drzostí musí ohlídat sami majitelé. Ale co opravdu nepochopím - drzost rodičů, kteří BEZ OPTÁNÍ posadí dítě na sedačku nebo kapotu za účelem fotografie, mezitím jejich ratolesti okopou, co se dá a ani trochu si neuvědomují, že mohou napáchat škodu. Přitom by stačilo tak málo. I skromné optání by mohlo udělat majiteli radost. Tak pro příště ;)
Aby si jednostopá část RR zlepšila náladu, vydala se domů podél sousední strany hranice směrem na Šebík. Ve Steinbachu probíhala již tradičně zastávka na nádražíčku úzkokolejky, kde byl ve svém živlu především Martin, kterému závan síry udělá vždy největší radost. :)
Ještě v sobotu večer dorazili domů i zúčastnění traktoristé a z vyprávění bylo znát, že si cestu taky notně užili.
David
