Návštěva RR v Národním technickém muzeu

2014-02-01-rr-ntm-1-smallPíše se sobota, 1. února 2014. Dvě třetiny zimy – toho nepěkného období - jsou (doufejme) za námi a RR vyráží do Národního technického muzea v Praze zkrotit své narůstající abstinenční příznaky. Proč zrovna volba NTM? Protože jeho dopravní hala je něco jako veteránistova „Mekka“. Každý z nás by měl alespoň jednou za život toto posvátné místo navštívit a prochodit v něm odpoledne. To už většina z nás měla splněno a hlavním důvodem návštěvy byla především výstava československých motocyklů Ogar, kterou pořádal Motoveterán klub Ogar. Za což mu děkujeme.

Celá akce byla pojata v duchu kulového blesku, kdy se několik dní před odjezdem domlouvalo, kdo s kým pojede. Ve finále RR čítala 10 členů ve 4 vozech. David se sestrou jeli ze Zlonínské burzy (Za což se klukům ještě jednou omlouvám, protože jsem tvrdil, že budu mít volná místa v autě a klidě je vezmu. Že bude podmínkou účast na burze jsem ani v nejmenším netušil). Posádka David-Lenka tedy dorazila k muzeu jako první. Započalo studování dodatkových dopravních značek s různě barevnými pruhy. Před budovou muzea se o víkendu neplatí, příjemná informace. Méně příjemné bylo hledání volného parkovacího místa. Muzeum zřejmě počítalo s malou návštěvností a místo místa na zaparkování byly vybudovány různé ostrůvky. Díky nim nebyl problém celý parkovací prostor objíždět a hledat tak volné místečko. Pokud jste tedy nechtěli hradit 40 Kč/hod.

Po zhruba pátém odkrouženém kolečku dorazil druhý vůz Tomáš-Martina. Naše hledání připomínalo hladové supy vyčkávající na nic netušící oběť. Přeci jen jsme se dočkali. Ti, co přijeli přesně na smluvený čas, zaparkovali hned. Z toho by se dalo vyvodit jednoduché ponaučení pro nás nedočkavé: Chceš se vyhnout stresu? Jezdi radši v presu.  :)

A tímto se dostávám do presu já, protože nemám co psát. Movitější z nás zaplatili na pokladně poplatek za fotografování a mohli tak přispět do RR alba. Prošli jsme ochozy. Především ten první -  našemu srdci nejbližší – motocyklový. Naše pohledy spočívaly především na různých technických řešeních, které naši předci dokázali vymyslet a hlavně fyzicky ztvárnit takřka na koleni.

Spodek dopravní haly poskytuje ku příkladu možnost shlédnout nejstarší dochovaný vůz Bugatti 13 na světě nebo první vyrobený automobil na našem území nesoucí jméno Präsident či Caracciolův monopost Mercedes Benz W154, který se jako jediný svého druhu pyšní původním stavem. Obdivujeme právě jeho hořčíkovou karoserii a porovnáváme ho s vedle stojící o pár let starší Bugatti. Bugatka má sice o 100 km/hod nižší maximálku, ale to nemění nic na tom, že je to smyslná Slečna předválečných okruhů.

Naše další kroky míří k již zmíněné výstavce Ogarů. Usedáme do tramvajových sedaček (původně jsem omylem napsal sekaček :) ) umístěných podél zdi a kocháme se pohledem na stroje. Závěrem procházíme výstavní sál s vozy se soškou vítěze na chladiči. Jako poslední jsme zvládli sekci historických hodin. Jejich tikot nás natolik uondal, že se domlouváme na nějakém tom posezení nad zlatavým mokem v té zbylé třetině zimy, opouštíme muzeum a míříme ke svým domovům.

Za sebe mohu říci, že taková exkurse sice zpříjemní přečkání chladného období, ale nemůže plnohodnotně nahradit klasický výlet na motorkách s RR.

Těšíme se na sezónu, na ten šum v helmě, na zamlžený brýle po ránu, na vlající šálu ve větru, na nádrž mezi koleny a na mušky mezi zubama :)

Díky David

FOTOGALERIE

Komentáře   

 
Tom
+1 #1 Tom 2014-02-15 15:08
Díky Davide za článeček. Už se taky strašně těšim až vyjedem, hlevně na ty mušky ;-) Tak doufám že už co nejdříve v sedle, zdarec. Tom ČZ150
Citovat
 

Další informace