Výlet Rychlé Roty do minulosti.

A už tu máme další zážitky Rychlé Roty. Předchozí dobrodružství se zlomenou poloosou už je za námi a tak se na počátku tohoto výletu ptám, co stane se dnes. Před tímto výletem do historie Tomáš s Romanem provedli nezbytné úpravy na rikše. Kompletně vyměnily zadní kola a ložiska v nich. Opravili zlomenou poloosu. Vše by mělo být nyní v cajku. No uvidíme.

Opětovně se členové „RR“ sjíždějí na benzinové pumpě na ulici Pražské v Chomutově. Cílem je návštěva majitele mlýna kdesi ve středních Čechách. S člověkem, který miluje historické parní stroje a vrací jim život, je nám blízký. Počasí toho dne má být nestálé a tak uvidíme, co nás čeká.

Vyrážíme směr Rakovník. Po cca třiceti kilometrech Romovo piáno začíná ztrácet výkon. Čím to může být? Po chvilce pátrání příčina závady jest odhalena. Při svižné jízdě a poskakování po silnici dochází k namáhání uložení zadních koleček. Ty se rozevírají a páčí ložiska s poloosami. Bubny jsou celé rozžhavené a kola se nechtějí točit. Klucí se snaží svízelnou situaci řešit opětovným stažením kol k sobě a dotažením šroubů, držící kola na rámu. Snad to bude dobré.

Chyba lávky. Po dalších pár kilometrech opětovně dochází k záhryzu zadních kol u rikši. Co teď? To se opravdu na cestě opravit nedá. Ale jako vždy má Romo řešení. Nedaleko od tohoto místa je úpravna vody, kde určitě mají potřebné nářadí a materiál pro úpravu Romanova stroje. Romo přesvědčen o tom, že ho kolegové z práce nenechají na holičkách, opětovně stáhnul kolečka a vydal se na úpravnu. My ostatní jsme pokračovali v jízdě do mlýna.

První zastávkou je již tradičně benzinová pumpa v Rakovníku. Při popíjení kávy sledujeme nebe, jak tmavne a nevypadá to, že by nás tento déšť minul. Z domova už přišlo hlášení o pořádném ceďáku a výpadcích elektřiny. Po chvilce odpočinku, s temnotou za zády, vyrážíme dál. Už za Rakovníkem nás dohnal déšť, proto zastavujeme a oblékáme naše motorkářské skafandry a vyčkáváme, až déšť poleví.

Počasí se trochu umoudřilo a tak vyrážíme směr Křivoklát. Při průjezdu pod hradem nás čekalo jedno nepříjemné překvapení. Po bouřce zde na silnici zůstala pěkně hluboká louže. To však Rychlou Rotu nemůže zastavit. Přebrodíme se. Hlavně nebrzdit a držet kola rovně. Voda stříká tři metry vysoko. Jedinou pomoc jsme museli dát Kačce, neboť se hrozně bála, že jí vodník stáhne pod hladinu. Všichni jsme to v pořádku ustáli. I očumující turisté si přišli na své. Po tomto výkonu je potřeba doplnit kalorie a proto stavíme v Roztokách na oběd. Po dobrém obědě už jsme zase v sedle.

Cesta vesele ubíhala bez jakýchkoliv obtíží. Zprávy od Romana, v průběhu cesty, byli pozitivní. Na úpravně vody v Holedeči ho uvítali s otevřenou náručí. Místní zámečník ihned bez okolků prý začal vyrábět vzpěru mezi kola rikši. Dámská obsluha úpravny zase Romanovi prý přichystala dobrý oběd a starali se o něj jako o vlastního. Neuvěřitelné. Každopádně jsme si mysleli, že pokud se rikša povede alespoň trochu opravit, tak Romo raději pojede domu a bude na nás vzpomínat.

V pozdních odpoledních hodinách už je blízko do mlýna. Musím říci, že bych ten mlýn asi sám nenašel. Kus od vsi, na břehu potoka, stavení obklopené vysokými stromy, skrývá nedotčený mlýn. Dorážíme na místo a už je tu pan domácí a s radostí nás vítá. Ubytování k našemu překvapení zajištěno bylo ve včelíně na zahradě. Včelín však nebyl prázdný. Kamarádky včelky měly být té noci našimi společnicemi.

Sotva jsme postavili motocykly ve stodole na stojan, začíná exkurze po stavení. Všude po place před mlýnem leží, či stojí kusy vodních turbín, které kdysi sloužily k výrobě elektřiny a čekají na svojí renovaci. Pod plachtou u stodoly objevujeme parní katr. Obrovská hromada těžkých součástí připravených ke složení. Stroj pochází odkudsi ze Šumavy, kde ho dřevařská společnost používala k řezání dřeva několik desetiletí. Přišla však doba, kdy tento stroj už byl k provozu nákladný a tak ho chtěli dát do šrotu. Naštěstí se ho panu mlynáři podařilo zachránit a čeká zde, u mlýna, na své znovu vzkříšení.

Po prohlídce katru otevíráme těžké dveře do stodoly. Úžasem oněmíme. Jak je možné, že je zde tolik úžasných historických kusů techniky o kterých málo kdo ví? Nádherný žebřiňák z devatenáctého století. Hromady stabilních motorů z počátku století dvacátého. Mlátičky, kočár, saně a jiné mně neznámé stroje. To všechno v původním stavu naskládané těsně vedle sebe. Hotový poklad. Po prohlídce stodol přišla ta chvilka prohlédnout si historický mlýn. Pan mlynář pro nás uvedl celý mechanizmus do provozu. Zařízení mlýna bylo a je poháněno vodní turbínou ze třicátých let dvacátého století. Důležité podotknout, že mlýn nemá vlastní připojení na rozvodnou elektrickou síť a o veškeré napájení mlýna a domu přilehlého zajišťuje právě tato vodní turbína. Po spuštění se celý mlýn klepe. Mám dokonalý pocit, jako bych právě cestoval časem. Členové Rychlé Roty prozkoumávají mechanizmy mlýna a taktéž vstřebávají vyprávění o historii stavení. Technická památka opravdu stojící za to jí vidět. Musím říci, že pan mlynář na nás udělal hluboký dojem. Jeho způsob života, vyrovnanost a klid duše jsem ještě u nikoho jiného nikdy neviděl.

Když vylézáme z mlýna, jaké je naše překvapení, že Romo opravil rikšu a místo cesty domů za náma letí sto kilometrů a už je někde za bukem. Tomáš sedá na Borise a vyráží mu naproti. A už jsou tady. Neuvěřitelné odhodlání. Romo to prostě nevzdal. Po cestě se mohla pokazit hromada dalších věcí, ale on přesto jel. Je tu a to je super.

Po prohlídce mlýna se jdeme ubytovat. Pan mlynář se s námi loučí, neboť pospíchá do hospody a povídá, ať za ním přijdeme. Připadá mi to takové divné. Přijedeme na návštěvu a pan domácí spěchá do hospody a nechá nás tu. Po ubytování ve včelíně a skamárádění s jeho obyvateli na nás doléhá hlad a proto vyrážíme za mlynářem do vsi. Okolo mlýna cestička a na ní se zelená travička. Přes lávku a pole dorážíme do vsi. Obec však hospodu asi nemá. Uprostřed ulice stojí velký párty stan. Zde domácí slaví narozeni jednoho z místních. Koukáme na sebe a přemýšlíme, jestli je to dobrý nápad vetřít se do společnosti cizích lidí. Hlad a žízeň je však větší a tak po zaplacení vlezného zabíráme jeden stůl. Nyní už víme, proč tak mlynář pospíchal do hospody. On totiž hraje s kapelou na banjo. Bez něj by to prej nešlo. A to už na stole přistály první píva. Mejdan se rozjíždí. Po každém pívu nálada nabírá na obrátkách. Samá sranda. Už i s místníma jsme našli společnou řeč. Jsou velice přátelští a tak to má být. V průběhu večera proběhla dražba obecní májky a také krásně vyrobeného dortu. Myslím, že se bohatě zaplatily náklady na tuto merendu. Sice způsob vedení dražby byl poněkud zvláštní, ale v podstatě to bylo jedno, kdo věci získá. Hlavně že u toho byla prča. Dále se neubudu již rozepisovat, že jsem permanentně vyzíval místní dámy k tanci a čekal, jestli nedostanu do huby. Že všichni byli totálně našrot mimo pana profesora a jeho ženy a také našich mladistvých. Že to všem úžasně sedlo a za dobu co se známe, jsme se ještě nikdy takhle nezpuprdlíkovali.

V pozdních nočních hodinách jsme se nenápadně vytratili a putovali za černo černé tmy přes pole do mlýna. Cesta byla opravdu veselá. Pro některé z nás byla hrozně ouzká a proto padali a padali. Do mlýna jsme dorazili v pořádku. Klucí ještě našli kytaru a Tomáš nám na dobrou noc zazpíval a Romo zatančil. Bylo to hrozně fajn. Někteří spali se včelkami. Jiní pod střechou, venku, na betonovém soklu, pod střechou včelína.

Vzhledem k tomu, že jsem nemohl spát, čučel jsem celou noc na nebe a čekal na východ slunce. Noc byla trochu chladná, ale ranní sluníčko pomalu začalo zahřívat kosti. Seděl jsem pod obrovským jasanem a sledoval jsem okolí. Klucí ještě chrněli. Mlynář vyhnal ovce na pastvu a pak přišel ke mně. Chvilku jsme klábosili o životě. Také povídal, že jsme se místním při tom nočním mejdanu hrozně líbili. Prostě Roťáci umí zapadnout. Prej to příští rok zase zopakujeme. Po chvilce už ostatní Roťáci začali vylézat ze včelína. Někteří s bolestí hlavy po alkoholové smršti. Přemýšlel jsem o tom, zda vůbec dnes pojedeme domů.

Sklízíme spacáky a balíme. Romo, protože přijel pozdě, má dnes individuelní prohlídku stodol a mlejna a tak máme ještě čas dostřízlivět. Nadešel čas odjezdu. Plni dojmů se loučíme s mlynářem a startujeme naše historické stroje.
Cestou domů jsme navštívili ještě hrad Krakovec, abychom pozdravili rytíře Brtníka z Brtníku s Leontýnou. Při odjezdu z hradu začala Jardova Číza stávkovat. Musel proto vyměnit kompletní zapalování a poté už jsme byli zase všichni v pohybu. Bez větších obtíží jsme všichni v pořádku dorazili domů. Přípravek rozpínající kola u Romova piána se osvědčil a tak tam zůstane navěky věků.

Pozn: Z důvodu ochrany mlýna, mlynáře a jeho sbírky není uvedeno jeho jméno a umístění mlýna záměrně.
Pozn: Panu mlynáři přejí členové Rychlé Roty dlouhý život, neboť vše co má v plánu asi na jeden život nestačí.
Této výpravy se zúčastnili: Jarda, Kačka, Martin, Jíťa, Romo, Tomáš, Radůz, Mája, David