Ve mlýně už se zase mele

Zajedeme do mlýna? Ne, ještě mají zavřeno. Mohli bychom se zastavit ve mlýně. Ne, byl jsem tam, ještě mají zavřeno. Takové řeči se vedou od okamžiku, kdy sleze sníh. Snad každý je natěšený na to místo klidu a pohody.

Když se v kalendáři objeví, že 26.6.2016 se ve Vernerově mlýně zahajuje turistická sezóna, je cíl vyjížďky předem daný. V tento den tam prostě nemůžeme chybět. Po nedělním obědě se vydáváme okolo Žatce, přes Staňkovice, Lipenec, Cítoliby do Brlohu u Loun. Dokonce i Vláďa nastartoval svého Indiána a vyrazil s námi. Jeho poznámky, o Rychlé rotě ploužící se krajinou, mu budiž odpuštěny. Naše rychlost byla vskutku výletní. Musíte totiž sledovat chod motoru, jestli rachot je odpovídající, vibrace přijatelné, matky stále dotažené a kola hází jako vždycky. A pak vyjedete na hřeben (horský, nikoliv na vlasy) a před vámi se vlevo rozprostře České středohoří ozářené sluncem, vpravo hřeben Džbánu (zase kopec), pod vámi jsou vesničky a zářící hrad Jimlín. A vy neodoláte a nahlas, do řevu motorů, takže jste v klidu, protože vás nikdo neslyší, prohlásíte: „To jsou ale panoramata.“ Pak si trochu připadáte jako Homolkovic rodina na výletě. A o tohle všechno by jste přišli, kdyby jste to krajinou valili na plný kule.

Ve mlýně už jsme byli očekáváni. Upřímně, věta: „Už na vás čekáme. Dneska jedete nějak pozdě,“ nás tak nějak potěší, že jsme vítáni a přece jen neotravujeme. Tady ale už končí sentiment a začíná hodování. Jahodový koláč, kousek nebo dva, slaný koláč a utopenec jako tečka. Anebo ještě páreček, nebyl by tam jeden? Pak se to musí spláchnout bezinkovou limonádou. Dáme také kafíčko. Při tom se vedou řeči co je nového ve mlýně. Není toho málo. Nový náhon, protože jednou prostě voda na kolo poteče, nová zahrada, nová střecha, nový vodník, noví čerti a bude nová cesta ječmene (snad jsem to obilí nepoplet).

A pak slečna mlynářka zacinká klíčema a my setřeme drobečky z tváří, hořčici z košile a radostně cupitáme za ní. Jde se totiž do té svatyně, kde odpočívá bůžek všech motorů, sám velký Laurin & Klement, systém Brons. Tady v úžasu postojíme, a kdybychom měli svíčku, tak ji snad s tichou modlitbou zapálíme. Polkneme slinu, projdeme se mlýnem, nasajeme vůni dřeva, pochválíme nového vodníka a nakonec špekulujeme, zda se jednou mlýnské kolo díky vodě opět roztočí. A tím můžeme považovat sezónu za zahájenou.