Rotující setrvačníky 2016 aneb zlomená poloosa.
Vyslechněte příběh pravdivý o lásce a touze k veteránům, červené rikše pouze. Stalo se to v době, kdy na hradě Křivoklátě rekonstrukce střechy věže probíhala a v Solvayových lomech velká sláva parních strojů chystala se. V čase tomto Romo s Tomášem dokončili vzkříšení Čezety 150 „rikša“, která byla do té doby kachnou. Po týdnech lopoty s rámem a poté s motorem se její duch probudil v plné síle a jest připravena na velké cesty dobrodružné.
Ráno v sobotu 11.června Léta Páně 2016 v počasí jest nestálé. Ranní opar celý den pravděpodobně strašit bude. Na benzinové pumpě v Chomutově na Pražské již se rojí členové Rychlé roty v plné zbroji. Dotankovat potřeba jest nádrž plnou. Romo s rikšou na cestu se chystá, prý toho dne je optimista. Problém žádný nenastane, jedem přeci do Středočeského kraje. Přes kopce a řeky tam kde bublají parní stroje. Zaveleno jest na cestu se vydat. A tak Rychlá rota na cestu se dala. Stroje vrčí, kolem v poli srnky a zajíci se krčí. Rikša jede jako ďas. Po rovině šedesát pět kilometrů v hodině a do kopců padesátkou to valí zas. Všechno šlape tak jak má.
V Rakovníku na benzině nálada je skvělá. Z rikši olej kape, přesto motor skvěle klape. To ztrátové jest mazání. Po malé svačince na cestu se dáme. Přes kopce a potoky, už jsou tady Roztoky. Nedaleko od Městečka David se Standou stojí, prej je něco v hnoji. Stroj prý špatně brzdí. Utržené pakny v kole zadním příčinou problémů jsou. Zrovna teď, kdy brzdy potřeba jest jako sůl. Co dá se dělat? Nic. Přední brzda práci vykonati za zadní musí. Cirkus zase jede, voda kape z nebe.
Zastávkou další benzinová pumpa za Berounem jest. Močový měchýř plný, bez debaty potřeba vyprázdniti jest. O tom není pochyby. Po chvilce odpočinku finálová jízda. Roťáci už odjeli. Co se to však děje s rikšou? Rychlost zařazena jest avšak kola točiti se nechtějí. To nebude závada banální. „Jeďte klucí. Opravím to sám a pak se za váma přiloudám,“ pravil Romo. A tak tedy jedeme. Bez rikši a Romana napnutá je nálada.
Stále krápe. A už odbočujeme ze silnice hlavní na prašnou cestu těsně před cílem našeho putování. Všude prachu, to je hrůza, zaprášená nejen motorkářská blůza. Místo známe, v lesích, hostí parní stroje. Motocykly svoje vystavíme na obdiv všem kolem jdoucím. V břichách už nám kručí, to hlad, ta potvora, nás mučí. Klobásou hlad udoláme. Nyní už je čas exponáty prohlédnouti a kochati se umem praotců, jež práci si ulehčiti chtěli a tak tyto stroje vyráběli.
Při prohlídce Šíro Romanovi volá. „Jak to s tebou vypadá a jaká panuje u tebe nálada?“ „Závada je odhalena, poloosa přelomena,“ hlasí Romo, při tom pláče. „Nevěš hlavu brachu, už za tebou vyrážím ve víru prachu.“ Tomáš na Borise sedá a pro poloosu vyráží, dovést je ji třeba. My ostatní se zatím kocháme prskajícími a čmoudícími motory parními. Je to krása, když to běží, mám tušení, že však dnes Roman pojede už jen stěží.
Tomáš už je tu a poloosu nese, Romo prý odpočívá v lese. „Sežeňte mi autogen a také flexu potřebuji!“ pravil Tomáš. Dobré je, že známé máme a tyto potřebné nástroje u nich vyhledáme. Autogen už syčí. „Co chceš dělat s tou přelomenou tyčí?“ ptám se. „Svaříme to. Namontujem. K domovu se vydáme,“ pravil Šíro.
Chudák Romo hladový jest a v osamění čeká, tam kousek, kde teče Berounka, ta známá česká řeka. Šíro flexu drží. Svár na poloose potřeba jest ještě upraviti, neboť do ložiska v kole zasunout by osa nešla. Vše je hotovo. Poloosa jako nová, určitě Romo bude Toma vzývat jako boha. Ještě chvilku pobudeme. Parní motocykl z devatenáctého století užásný jest. Majitel pod kotlíkem zatopí. Párá syčí, ovládá to jakousi tyčí, děti i dospělí radostí kvičí. Je to krása, když to jede, slunce vykouklo ze zamračeného nebe.
Po prohlídce nasedáme na stroje a hurá za Romanem k Berounu se vydáváme. Co pak asi Romo dělá? Snad mu cvrček nenaskočil do celého těla. „Neboj Romo, my už jedem.“ Jaké pak je překvapení. Romo nesedí. On pod deštníkem leží. Pohoda prý. Žádný stres. Akorát ho tu prý ochcával nějaký pes.
Náladu má výbornou. „ Zde máš osu celou, namontuj ji, ať už máme za sebou to město Beroun.“ Zde by příběh končit mohl, avšak tomu nebylo tak. V této těžké chvíli plné očekávání, zda rikša rozjede se, jsem všechny opustiti musel a k domovu cestou přímou za rodinou spěchal.
Z doslechu však vím, že po opravě poloosa za Berounem rupla zas. Vem to ďas. Avšak zde už nebyl nikdo, kdo Romovi pomohl by. Přátelé ho opustili a on sám s rikšou v pangejtu, za kuňkání žab v řece Berounce, ke spánku se uložil. Ještě, že rikša má tak pohodlné křeslo, na mysli mi blesklo.
Nemyslete, že by ho tam roťáci jen tak nechali. Ještě toho dne v pozdních hodinách Šíro s Citronem pro rikšu a Romana dojel. Je pravdou, že zde několik hodin v divočině samotný strávil. O čem přemýšlel, to tajemstvím zůstane. Třeba chtěl rikšu zvrhnout z útesu do temných hlubin Berounky. Možná přemýšlel o koupi další rikši na náhradní díly. To vše dozvíte se v dalších článcích Rychlé roty. Nechť rikša žije dál a nevěřící ať stojí opodál.
Za rok zase v Solvayových lomech na rotující setrvačníky sejdeme se zase.
Nutno ještě připomenout, že tento výlet historií podnikli roťáci: Jarda Sobotka na Victorii, Tomáš Šíro Jakab na M 72, Pavel Bělohlávek zvaný Řízek na Zetce, pan profesor Jiřiště s chotí na Zetkách, Radek Bárta na Triumphu, David Prchal na Standardu a Roman Reiter zvaný Lenin nebo Romo na Zetce „rikše“.
Pro RR sepsal Radek Bárta
Jeli: Roman, Radek, Tomáš, Martin, Jitka, David, Pavel, Jarda
Trasa: 200 km (stejná tam i zpět) https://mapy.cz/s/M1oE
