Přes Kozodírky do Krakonošova

Když jsme poprvé navštívili Studenecké míle v Podkrkonoší, byli jsme akcí nadšeni. Jízda po krkonošských kopečcích, nové stroje, noví lidé. Proto jsme se rozhodli, že jednou za dva roky do Krkonoš vyrazíme, abychom naše jízdy trochu oživili. A právě teď nadešel čas naší druhé jízdy.

V pátek 27.5.2016 každý účastník spěchal z práce, protože v 16 hodin byl sraz na pumpě. Vyrážíme den předem, abychom na tu 200 km dlouhou štreku do Studence, nemuseli startovat v noci. To bych asi nedokázal, protože ke své peřince mám citový vztah. Stejně jsem si nadával, co jsem to zase nadhodil za akci. Taková dálka, na noc v cizím pelechu, kdo ví, jak to bude s večeří, předpověď počasí na houby, zase se něco pokazí, balit si kufřík, fakt vopruz. A když jsem se v pátek chystal v garáži, začalo pršet. No prosím! To je Krakonošovo varování. To jsem ještě netušil, že pouze první z mnoha.

2016 studenec 01 smallPršelo naštěstí jen deset minut a než jsem vyrazil k pumpě, bylo po dešti. Takové štěstí bohužel neměl Tomáš. Celý natěšený vyrazil dříve a teď větral ztěžklé manšestrové pumpky. Navzdory předpovědi počasí se RR sjela v hojném počtu. Roman, Radek, Tomáš, David, Katka, já a Martin, který se s námi projel alespoň do Loun. Startujeme stroje a hned je zase chcípneme. Radek má v ruce klíč a něco kutí u svíčky. Oprava a to jsme ještě nevyjeli. Druhé Krakonošovo varování (dále značeno jako KV).

2016 studenec 02 smallVyrážíme po staré silnici na Prahu, objíždíme dálnici, ale u Postoloprt se musíme zařadit do hustého provozu prvotřídní silnice. Oko kmitá mezi pohledem do dáli a do zrcátka, mozek vyhodnocuje, zda kamion za námi zpomaluje nebo jestli mám hledat prostor ve škarpě. S úlevou u Loun odbočujeme z hlavního tahu a začínáme naši oblíbenou kličkovanou mezi prdelkami. Upalujeme svižným tempem na Roudnici. A tam, někde mezi poli, se ozve rána. Přesněji, takové kovové prdnutí. Zadní kolo motocyklu začne divně poskakovat, brzdím, sesedám a s myšlenkou „je to v pytli“, kontroluji rám, šrouby, kolo, až jsme našli prasklý drát namotaný do zubů rozety. (3. KV) Takže drát vyšroubovat a jedeme dál. Ještě jich tam zbývá dost.

2016 studenec 03 smallV Roudnici na pumpě provádíme párkové obžerství. Tedy chtěli jsme, ale se dvěma párky to zas tak velký mejdan nebyl. To víte celý den nic, a najednou zájezd. Třetí párek žužlal Roman skoro zmrzlý, a to si ho musel vyškemrat na kolenou (4.KV). Taky jsme tu potkali chlapíka s Velorexem. Samozřejmě s rukama v motoru. Mířil z Jizerských hor na sraz veloušů do Perštejna. Oni sem, my tam, rovnováha zůstane zachována.

2016 studenec 04 smallDále se řítíme na Mělník po klasické trase na Boleslav. Abychom se vyhnuli první třídě a dálnici, odbočujeme za Mělnickým Vtelnem na Chotětov. Tady Tomáš podruhé a naposled opravuje dobíjení. (5.KV) Čas běží neúprosným tempem a my se stejně neúprosně probíjíme přes vesničky i hluboké lesy, Seletice, Bukvice, Kozodírky. Nakonec stojíme na hrázi rybníka v Lužanech. Právě včas, správce kempu se už chystal k odjezdu. Myslel jsem, že budeme v kempu sami, ale před chatkami stojí asi 20 motorek. Sice trochu jiný gang, ale z terasy restaurace se k nám nesou veselé zdravice. Parkujeme, připravíme pelechy a jdeme si zase nacpávat pupky. Při pohledu na obsluhu musíme konstatovat, že je to opravdu pěkný kemp. Dlabeme a drbeme, vyprávíme historky, třeba jak se venčí mouchy nebo nafukují žáby. Nakonec nás bolí břicha od smíchu a padáme do pelechu.

2016 studenec 05 smallBrzo ráno ještě zahlédnu modré nebe, ale v čas vstávání přichází řádný plavák podpořený duněním hromu. (6.KV) Naštěstí je to jen zanedbatelná místní událost. Balíme a za napjatého očekávání ostatních motorkářů startujeme a vyrážíme na cestu. Po 100 metrech zjišťujeme, že v restauraci se podává snídaně. To je základ spokojenosti a začátek pohodového dne. Objednáváme párky, míchaná vejce a opět konstatujeme, že i dnes je to opravdu pěkný kemp. Opakujeme startovací proceduru za zvuku cvakání fotoaparátů a tentokrát skutečně vyrážíme směr Studenec.

2016 studenec 06 smallVe Studenci si nás organizátoři předávají jako štafetový kolík a slečna s nejdelšíma nohama nám běží ukázat parkovací místo. Každá kategorie má svůj vymezený prostor. Socialistické motocykly vlevo, starci vpravo, armáda za křoví, první republika na loučku, moderna za les, a počátek motorismu na čestné místo před tribunu. Při registraci se ukáže, že Katku vlastní otec přihlásil pod cizím jménem. To bude asi vyžadovat řádné vysvětlení. (7.KV)

2016 studenec 07 smallProcházíme, kocháme se, cpeme do sebe sejkory a pívo (nealko samo) a každý si tu najde něco zajímavého. Jiný kraj, jiné stroje, jiní lidé. A toho předválečného je zde přece jen více, než bývá u nás. Značné množství automobilových posádek má také správný dobový oděv. Tomu fandíme. Pokud někdo přijede na nádherném motocyklu z dvacátých let v riflích a přilbě se štítem, je celkový dojem v háji, a to je škoda. Když kolem nás pochodují tanečnice ve „vojenských“ stejnokrojích, stihneme na poslední chvíli chytit Romana. Už se řadil na konec oddílu. Místní vědí, jak nalákat účastníky na rozpravu. Určitě nikdo nechyběl.

2016 studenec 08 smallStartuje se v libovolném pořadí, v libovolném čase. Přesto se všichni snaží odjet téměř najednou. Naštěstí se vyjíždí pěkně v tempu, jen s krátkým představením ve startovní bráně. Musím ještě udělat pár foto pro RR a než se zařadím do fronty, jsem daleko za naší výpravou. Setkáváme se až v Jilemnici na zámku. To až, je vlastně jen 6 km. A už zase jíme. Je čas oběda a čeká nás důležitá volba mezi svíčkovou a řízkem se salátem. Začíná být pěkné vedro, tak se chvíli chladíme v zámeckém parku a pak vyrážíme směr Horní Mísečky.

2016 studenec 09 smallPomalu stoupáme vzhůru, cesta je plná zatáček, nádhera. Stoupaní je stále prudší a prudší, cestou se začínají objevovat první odpadlíci. Stroje silnější i modernější stojí a chladí, ale Bába pořád jede a jede. Už vidím závoru parkoviště, na posledních 20 metrů řadím ještě jedničku a jsme tam. Jen Tomáš s eMkou tu poslední zatáčku nedal a jak říká: „Boris zagryznul.“ (8.KV) A co nahoře? No samozřejmě zase jíme. Mít jako sponzora pekárnu, to není špatný nápad.

2016 studenec 10 smallNad Kozími hřbety se stahují černá mračna a začíná se blýskat. (9.KV) Na parkovišti vypuká mezi motorkáři hromadné startování a úprk. Trochu podléháme, ale jen do chvíle, než za Radkovým motocyklem zůstává ležet stupačka. (10. jubilejní Krakonošovo varování) Po chvíli bádání je jasné, že je ulomená a zpátky nasadit nepůjde.

2016 studenec 11 smallRadek vymýšlí v jaké fakírské poloze asi dojede těch 200 km domů a vyrážíme do druhé půlky krkonošské výletní jízdy. Cestou spatříme dvorek připomínající dílnu, brzda, otočka a za chvíli již majitel vyndává brusku, svářečku a Tomáš se, jakožto dvorní mechanik, pouští do opravy. Radek tak může rozplést nohy z tureckého sedu a opět je volně pověsit na stupačky.

2016 studenec 12 smallDokončujeme okružní cestu a ve Studenci si vyzvedáme pamětní listy. Cestou dojde ještě na 11.VK- upadlé zrcátko na Standovi a 12.VK – výměna zadní žárovky na Bábě. Bohužel nemůžeme čekat na závěrečný obřad. Přece jen máme před sebou stále 200 km, což je pro nás nějakých 5 hodin na cestě. Tentokrát se s tím už nemažeme a uháníme po hlavním tahu na Boleslav. Někde u Sobotky začíná pršet a tak nasazujeme pláštěnky. Cesta je nepříjemně vlhká a slizká, což David ověřil při brždění na křižovatce a položil Standu na zem. Naštěstí to odnesl jen lak a Davidova pýcha. (nešťastné 13. KV) V Jezerním Vtelně zjišťuji, že s nasazenou kapucí pod přilbou nejde otáčet hlava, a když nejde otáčet hlava, nejde skoro zatáčet a jedna vracečka je pro mne trochu užší, než bych si přál. Naštěstí je silnice dosti široká, rychlost mírná a paní v protijedoucí škodovce hodná. (14.KV) V pláštěnkách vydržíme až do Roudnice. Tady není po dešti ani památky a tak vypadáme trochu jako z Marsu. Na pumpě opět provádíme párkové orgie. Tentokrát je paní již připravená a každému je vyhověno podle přání. A jestli někdo bude mít chlípné narážky na předchozí větu, nikdy se nedozví, jak se chodí s mouchou na procházku.

2016 studenec 14 smallA pak to zase valíme přes Louny až do Chomutova. Postupně se všichni odpojují k domovům a najednou je všude jen tma a klid. Bylo to dobrodružné, bylo to krásné. Tak zase za dva roky, na Studenec.

I když, příští rok je 10. výročí!

Za RR sepsal Martin Jiřiště

FOTOGALERIE

 

Komentáře   

 
Jitka
+1 #1 Jitka 2016-06-04 09:59
Jo táák! "....opravdu pěkný kemp...." 2x a "....slečna s nejdelšíma nohama....", Kozodírky, Kozí hřbety....PŘÍŠT Ě NIKAM! DOMA BUDEŠ! a toto je 15. Krakonošovo varování!!!!
Citovat
 
 
Radúz
0 #2 Radúz 2016-06-06 08:32
Krásný text a však jisté pasáže nevhodné pro čtivé manželky. Ještě, že nejsem ženat. Nějako postrádám fotografie těch krásných mažoretek. Prosím o vložení. Když už průšvih, tak se vším všudy. Vzkaz Krakonošovi- tu stupačku si mi fakt lámat nemusel. Jo a mouchy na provázku se pouští tak,že se jim provázek přiváže ....... Vzkaz pro Jitku. Roman opravdu po mažoretkách neslintal a ani se s nima vůbec nechtěl na tajňačku vyfotit. Vůbec nebyly krásné natož hezké. Nikoho z nás chlapů vůbec nezaujali jejich rudé lodičky, sukénky a tvářičky. Ach. Tak to bylo. Basta.
Citovat
 
 
Martin
0 #3 Martin 2016-06-06 08:58
No, teď jsi to vylepšil. Jak jsem napsal, nad Kozími hřbety se stahují černá mračna a začíná se blýskat. :-*
Citovat
 
 
Radúz
0 #4 Radúz 2016-06-06 12:12
Ajajaj. Vidím to Martine, že tenhle měsíc asi nevyjedeš.Budeš doma uklízet a na zahradě plejt ředkvičky. Jo. Nenaděláš nic.
Citovat
 

Další informace