První jarní 2016
Když hmyz začne obtěžovat, když někteří z nás otečou, do očí se jim začnou tlačit slzy a z nosu se spouští nezadržitelný soplík, přišlo definitivně jaro. Vše začne pučet a je třeba zjistit, zda přes zimu nevypučelo také něco na strojích. Nebo zda si někdo v zimě nevypučil stroje kompletně. Až na Romana všichni své motorky v garážích našli.
Ten tu svoji prodal a koupil tříkolku. Jenže ta je nyní ve značném stádiu rozkladu a Roman ji musí dát dohromady. Proto na ní Tomáš pilně pracuje.
První společná jízda v novém roce byla stanovena na neděli 27. března 2016. Předpověď slibovala sluneční paprsky a příjemné jarní teploty. Musím rychle do garáže rozhýbat kožené rajtky a hlavně přišít knoflíky, které si daly na konci sezóny větší pohov, než je společensky únosné. To byla horší makačka, než připravit motorky po zimě k jízdě. Neděli komplikovaly hned dvě události. Posun času o hodinu vpřed a nutnost šlofíčku po obědě. Nemohu přece šlapat na kole do garáže hned po jídle. Když mi v garáži přišlo asi šest SMS, bylo mi jasné, že sraz rozhodně nestihnu. Každá oznamovala to samé: „Už je čas, pane profesore!“ No má někdo za kamarády takový ptáky. Má. A zrovna já.
Když jsme konečně dorazili na sraz, bylo nás deset. Tomáš, Radek, Roman, David, Jarda, Katka, Karel, Martin, Jitka a já. A to nepočítám mávající příbuzenstvo různého druhu. Trasa byla stanovena tak nějak okolo přes Žatec, za Pavlíkem na chatu. Vyrážíme přes Údlice, Nezabylice, Velemyšleves a Staňkovice do Žatce. Rachot strojů všude oznamuje, že RR je opět tady. Ovce radostně poskakují přes silnici, srna to běží oznámit k lesu a cyklisté už to také pochopili. V Žatci stavíme na pumpě. Musíme si přece vyříkat první dojmy. Roman zjišťuje, že C-čko je báječně živý a lehký stroj. Má jej zapůjčený od Tomáše. A ten musí zařídit, aby Romanova tříkolka byla také takový drak.
Ale vzhůru dále za Pavlem. Okolo Nechranické přehrady, přes Chbany na Kadaň. Kousek před Kadaní Romanova Zetka zastavuje. Nestartuje. Mrtvóza. No Tome, jak jsi mu ten stroj připravil? Co je to za šlendrián? Jo von v tom není benzín! Jak jsi mohl Romana pustit na silnici s prázdnou nádrží? Takové zklamání důvěry. Ještě si to nakonec bude muset chystat sám! Naštěstí, po přepnutí na rezervu, se přece jen nějaká ta kapička našla. Alespoň do Kadaně k pumpě to stačí.
Tady dáváme další pauzičku. Roman by tu měl něco šplíchnout do nádrže. Moc se mu nechce. Prý to zase jede. Na Rusovou vyjede a pak už je to z kopce. Nakonec ho přesvědčíme, že zas tolik benzinových výparů v nádrži nemá a jde tankovat. Benzín sice už má, ale při odjezdu prošlápne startovací páku tak, že už se nevrátí. Má totiž z koloběžky v noze hroznou sílu. David si chválí, jak mu Standard po zimní léčebné kúře jede. Letí jako na steroidech a vesele si chrochtá. Mám na mysli motor, ale možná, když ho neslyšíme, tak David taky.
Z Kadaně pak vyrážíme okolo elektrárny do Prunéřova za Pavlem na chatu. Trochu narušíme klid ve zdejší kolonii. Trochu víc, protože je to docela kopec a na jedničku. Pavel tak má dost času připravit slavnostní přivítání před brankou. Dlouho se nezdržíme. Jen tak abychom dali čaj, kávu a vyjedli zásoby, které tam měl Pavel původně na celý víkend. Když nebylo co jíst, vyrazili jsme okolo Hasištejna do hor, na Rusovou. Byla to pěkná kličkovaná vzhůru k vrcholům. S rostoucí nadmořskou výškou se ochlazuje, v příkopech se objevují kupky sněhu, které postupně přecházejí v malé závěje. Když vidím uprostřed silnice první zmrazky, lehce začínám tuhnout i já. Naštěstí v pravou chvíli opouštíme studený les a jsme opět na slunečných pláních. A pak už přes Výsluní a Křimov dolů, domů.
Tak, takové to bylo.
Za RR sepsal Martin Jiřiště.
Jeli: Tomáš, Roman, Radek, Jarda, Katka, Karel, Martin Š., David, Martin J., Jitka
Délka trasy: 90 km
Mapa - https://mapy.cz/s/zxsq
