Poslední výprava sezóny 2015

Teploty klesají, noci se prodlužují, je čas pomalu zazimovat sebe i stroje. Je čas na závěrečnou vyjížďku. Ta naše opět mířila o „Posledním parním víkendu“ do Kolešovic. Když se v neděli ráno 11. října 2015 na teploměru krčily tři stupně, bylo jasné, že se nám motory nezadřou. Ale modré nebe bylo zárukou, že jízda bude za ty zmrzlé nosy stát.

Vyrážíme směrem k Nechranické přehradě a pak na Podbořany. Zde, u pumpy, děláme zahřívací pauzu. Radek také musí nakrmit nádrž svého Triumpha. Je typické, že když je sraz na pumpě, po kilometru někdo zjistí, že vlastně nemá benzin. Je typické, že když sraz není na pumpě, vždy někdo přijede s tím, že nemá benzín a musí na pumpu.

Po rozmrznutí pokračujeme přes Vroutek a Lubenec do Chyše. Kocháme se nádherně barevnou krajinou. Možná je to divné, ale i my, drsní motorkáři, vnímáme tu podzimní nádheru. Před pivovarskou restaurací si pak sdělujeme, jaké kdo viděl barevné kombinace. Podzimu může konkurovat snad jen olejová skvrna.

Po slavnostním závěrečném obědě pokračujeme směrem na Jesenici a Kolešovice. A protože si Roman dal ještě palačinku navíc, máme to do příjezdu vlaku na minutu přesně. Ale to bych se nesměl v Blatně nechat strhnout hladkou vedlejší silnicí a odbočit. Když jsme projížděli Pastuchovice, začalo mne to nahlodávat. Když jsme se stále více stáčeli na Plzeň, vytáhl jsem potupně mapu. No a pak znova do Blatna a pak konečně do Jesenice a Kolešovic.

Vlak s parní lokomotivou už stál připraven k odjezdu. Přesto jsme se mohli kochat skoro deset minut, což bylo dvakrát více než minule. A taky jsme nemuseli na vlak čekat a nedočkavě přešlapovat. Když nás odtrhli od topeniště, vlak odjel. S posledním uhelným čmoudem jsme i my vyrazili k domovu.

Pánové a dámy, je čas skončit. Umýt stroje, vyčistit karburátory, naolejovat šrouby, namazat řetěz, dobít baterii, přikrýt a poslední zhasne. A v dubnu mne vzbuďte.