Velká výprava RR

Chce to pořádnou expedici. Výlety na den jsou fajn, ale jet třeba týden, to je jiná. Pojedeme kolem republiky. Ne, to jezdí každej. Tak do Alp. Ne, to jezdí každej. Tak na sever, k moři. Ne, to jezdí každej. Tak víte co? Pojedeme …

Pojedeme po stopách Járy Cimrmana. David vytyčil důležité body, spjaté s Mistrovým osudem, a trasa byla na světě. Trasa byla dlouhá, paměť krátká a navíc jsme si jízdu více užívali, než zaznamenávali. Tak jen pár okamžiků, které pustily šedé buňky zpět na svět.

Vyrážíme tradičně od Povodí Ohře, 15. srpna 2015 ráno v 7 hodin, což samotné je pro mne malé hrdinství. Upalujeme konstantní rychlostí 55 km/h. Stíháme se tak kochat krajinou a pro ty naše stroje, je to vlastně ideální cestovní rychlost. Mnozí také konečně pochopili, že čtyři rychlosti jsou zbytečný luxus. Až do Mělníka je cesta známá. Dále jedeme okolo hradu Kokořín. Ne dost velkého, aby si ho Jitka všimla. Serpentiny do Kokořínského dolu končí vytesaným tunelem. Ne dost dlouhým, aby si ho Jarouš všiml. Projíždíme Českým rájem a tady musíme do obce Vesec, filmového Liptákova s muzeem peří. Cestou dostáváme zprávy, že všude okolo prší, jen nad námi je jasno. A v Tanvaldu byl pěkný fičák. Ale bez nás. A taky je tam kino Jas Járy Cimrmana, se sochou - Jára Cimrman v mlze. Ale ne dost velké, abych si ho všiml. Spíme v místním kempu ve stanech a pod plachtou. Jo a Radek musel vytrhnout přední tlumiče Péráka z řídítek.

Druhý den stoupáme do Příchovic. Lesní silnička se neustále kroutí, cestou jsou výhledy, roubenky, nádhera. Dokud se proti vám v zatáčce neobjeví autobus. To si pak můžete prostřihnout trenýrky. V Příchovicích je už vidět rozhledna Maják. Ale není dost vysoká, aby si jí Roman všiml. Když se vrátil z výletu po okolních hřebenech, vyrážíme na prohlídku muzea s rozhlednou. Společné foto s Mistrovou bustou je téměř povinností. Muzeum techniky v Loukově nám naopak odřízla oprava silnice, tak jsme nechali oko pokochat v hostinci U Dubu. Kdyby tam nebylo tolik vos, asi by tam někteří, díky místní hostinské, objednávali Kofolu ještě dnes. A nejen proto, že když ji miluješ, není co řešit. Končíme v kempu v Deštném v Orlických horách. Většina roty spí na exkluzivním palouku s bazénem, takovém separé pro „lepší“ hosty. Naše rozplavby jsou atrakcí pro děti ostatních kempujících. A jíst rybu k večeři, na zahrádce, když je tma, není dobrý nápad.

Třetí den míříme do Letohradu. Je tam Cimrmanovo muzeum. Takže další společné foto. A také velké Muzeum řemesel, ale k mému překvapení, jej nikdo nenavštívil. A také restaurace, kde si všichni dali karbanátek. Cestou nás opustil Martin, protože musel do práce. Naopak se na nás přilepil déšť. To byl také asi jeden z důvodů, proč jsme jeli do Žďáru přes Vysoké Mýto a ne přes Tišnov. Takže jsme navštívili Muzeum českého karosářství, místo Cimrmanovy naučné stezky v Tišnově. Snad nám to David jednou odpustí. Déšť byl postupně silnější a silnější, rychlost nižší a nižší, a najednou Davidův motocykl řekl, ne. Já s Jitkou a Jarda s Katkou vyrážíme do Žďáru zajistit ubytování, druhá polovina roty křísí Davidův stroj. Kemp je již zavřený a tak máme postel v hotelu Tálský mlýn. Kromě pokojů, obsazujeme také zdejší kotelnu jako sušárnu.

Čtvrtý den a jak by řekl děda Komárek, chčije a chčije. Prodlužujeme si tedy ubytování v hotelu. Restaurační terasu měníme na dílnu a Jarda s Davidem provádí nezbytné opravy na svých strojích. A pak celý den jíme a vegetíme, a zase jíme a vegetíme. A když už se málem nemůžeme ani hnout, přestane na chvíli pršet. Tak si dáme malou vycházku. Malou, protože je to pěšky a Roman má na pěší vycházky přesně daný limit 485 kroků. A stejně je už tma.

Pátý den vyrážíme směrem na Havlíčkův Brod. Je tu Cimrmanův střed Evropy a takový významný bod nemůžeme vynechat. Díky pečlivému studiu křižovatek projíždíme Brodem naprosto hladce. Tak hladce, že jsme najednou z města venku. Takže otočka a tentokrát si vychutnáme dopravní zácpu. Ale k trychtýři nakonec dojedeme. A pak dál přes Lipnici, Humpolec a Pacov. Možná bych se o Pacovu neměl ani zmiňovat. Jsme zde velmi rozladěni stravovacími zařízeními. Pizzerie s cenami jako v hotelu Ritz, jiní zavírají ve 14 hodin, další otvírají až v 18 hodin. Po hodině kličkování Pacovem mizíme. O nějaké Cimrmanovy cedulky už není zájem. Od smrti hladem nás zachrání hospoda v Černovicích. Projíždíme nádhernou krajinou České Kanady a stavíme ve vesničce Kaproun. Zde byl Mistr vyhozen z vlaku a tak musíme pěšky na železniční zastávku místní úzkokolejky. Je to dále, než stanoví Romanův limit 485 kroků a proto dobrovolně hlídá stroje. Konečnou se tento den pro nás stává Nová Bystřice. Kluci míří do kempu Osika, já s Jitkou využíváme penzionu Na Bojišti. K večeři candát, teplá sprcha, pak do měkké peřiny, za oknem šumění deště. Lhal bych, kdybych řekl, že mi chybělo spaní pod stanem.

Šestý den začínáme prohlídkou nového muzea veteránů v Nové Bystřici. Až na pár výjimek zde najdeme americká auta a to od automobilového pravěku až po věk „klasických“ amerik. Od této chvíle se vlastně vracíme k domovu. Bereme směr na Tábor a přes historický stádlecký most překračujeme Lužnici. Pak Prčice, Votice a další Cimrmanovo působiště – Konopiště. Nejdříve stavíme ležení ve zdejším kempu, jehož bývalá sláva je nenávratně pryč, a pak vyrážíme přes les na zámek. To správné kulturní vyžití ale nacházíme o kousek dál, v restauraci Stará myslivna. Nacpáváme se zvěřinou a k večerní pohodě nám hraje přes sto let starý orchestrion. Za zpáteční noční cestu pak Roman získává zlatého bludišťáka.

Sedmý den je den návratu. Přejíždíme Slapy, Mníšek pod Brdy a okolo Karlštejna už mnohokrát projetou trasou přes Křivoklát domů, do Chomutova. V pátek 21. srpna 2015 v 18 hodin, jsme opět u Povodí Ohře. Zažili jsme pohodový týden, projeli se v nádherné krajině, zajeli si přes spoustu objížděk, užili si legraci, vydrželi vedro i déšť, drobné poruchy, které nás ovšem nedokázali zastavit, viděli spoustu zajímavostí a ještě více jsme jich minuli, takže se budeme muset jednou vrátit. Tak díky, bando, za báječný týden na báječných strojích.

Za RR Martin Jiřiště

Týden s Rychlou rotou

Neznalec Cimrmana, neznalec dvoutaktních motorů a příznivec pohodlného spaní v posteli. Dokážete pochopit, proč jsem se vydala na moto-expedici „Po stopách Járy Cimrmana“ s vidinou sedmi nocí pod stanem?

Vysvětlení je docela prosté. Patřím k Rychlé rotě – partě bezva chlapíků a jedné slečny. Oni na rozdíl ode mne o motorech něco vědí, dokáží na strojích cokoliv opravit (nebo jen tak jít kolem a „poradit“), mají pořád ruce od oleje a přitom jsou džentlmeni, na které se my holky můžeme spolehnout.

Týden s nimi byl bezva. Martin na čele – vždy připravuje trasu (díky), Roman vzadu – jistota pro případ nouze, Šíro – všude a univerzální mechanik, Jarouš – odborník na elektriku, Radek – smíšek a lidový vypravěč, David – mlaďas, který vymyslel celé akci téma, Kačka – mládě naší partičky a budoucí znalec motosvěta a Marťan – hrdina, který umí bojovat s ohněm.

Objeli jsme Čechy, projeli jsme mnoho měst a vesniček, zažili horké slunce i vytrvalý déšť, bydleli pod širákem i v hotelu, vypili několik litrů kofoly a snědli několik porcí smažených sýrů. Několikrát jsme na trase opravovali (tlumiče, kondenzátor, cívku, dobíjení …..), několikrát vyměňovali svíčky, několikrát sbírali Šírovy lahve s motorovým olejem rozházené po silnici.

Všude nám mávali a usmívali se na nás. Naše stroje se lidem líbí.
Děkuji RR za skvělé zážitky.
Jitka

Jeli: Roman, Radek, Tomáš, David, Martin Š., Martin J., Jitka, Jarda, Katka

Trasa:

1. Chomutov – Tanvald
   http://www.mapy.cz/s/kXaY
2. Tanvald – Deštné v Orlických horách
   http://www.mapy.cz/s/kXbj
3. Deštné v O. h. – Žďár nad Sázavou
   http://www.mapy.cz/s/kXbq
4. Žďár nad Sázavou
   http://www.mapy.cz/s/kXbB
5. Žďár nad Sázavou – Nová Bystřice
   http://www.mapy.cz/s/kXbW
6. Nová Bystřice – Konopiště
   http://www.mapy.cz/s/kXcj
7. Konopiště – Chomutov
   http://www.mapy.cz/s/kXc6

FOTOGALERIE