Za oživlým mlýnem

Neděle 19.7.2015 bylo další ostře sledované datum. Pozvánka z Vernerova mlýna slibovala ukázku chodu mlýnských strojů. A uznejte, to prostě musíme vidět. Pro tento mlýn máme prostě nějakou slabost, či co.

Uvelebím se tedy nad mapou a hledám kudy do mlýna. Je to jen 40 km, do Loun trefíme i poslepu, ve mlýně jsme byli již několikrát, a v tom je právě ten problém. Kudy do mlýna, abychom jeli zase jinou trasou? Nakonec se na mapě klikatí ta správná čára. Můžeme vyrazit.

Tentokrát si dávám pozor, abych měl dost času a na sraz dojel včas. Drobnou komplikací jsou schované pumpky, ale asi budou v garáži. Zákon schválnosti je neúprosný. Nejsou. Nevadí, vezmu si rajtky. A sakra. Bílá košile, rajtky, kravata, čepice, vysoké boty, v zrcadle na mne zírá sudeťák vyrážející na sraz s Konrádem. Tak to by teda nešlo. Maskuji se koženou bundou a polobotkami a cestou se zastavuji doma pro pumpky. Takže jsem zase přijel pozdě.

Konečně opravdu vyrážíme směr Louny. Ale jen chvilku. Pak kličkujeme tak důmyslně, až mají někteří pocit, že bloudíme na opačnou stranu. Když najedeme 40 km a jsme stále 20 km od Chomutova, ozývají se hlasy: „To jsem netušil, že Brloh je u Bratislavy.“ Ale veškeré kličkování probíhalo podle plánu. Snad jen mimo exkurzi ve chmelařském závodě v Tuchořicích. V poledne stavíme před hospodou U Kulhánků v Ročově. Je třeba naplnit i naše nádrže a spláchnout prach v hrdle.

Během oběda se lehce zatáhlo a zvedl se vítr. Občas dokonce odlétly hranolky z talíře do cizí pusy. Jak říkám, byl to opravdu silný vítr. Nasyceni ještě tvoříme umělecké foto – Rychlá rota po letech. A pak, navzdory slovům – to jde mimo – začíná pršet. Přeháňku přečkáme pod zdejší památnou lípou a pak se spouštíme do údolí směrem na Brloh.

Do mlýna dorážíme s časovou rezervou a tak pokračujeme v hodování. Tradičně si dáváme bezinkovou limonádu a koláč. První návštěvníci již vyrážejí na prohlídku, ale my si vychutnáváme pohodovou chvilku pod ořešákem. Ke strojům vyrážíme jako poslední, abychom měli klid. Historický elektromotor roztáčí transmisi a ta pohání jednotlivá mlýnská zařízení. Vše běží překvapivě potichu. Procházíme celým mlýnem, zkoumáme detaily, kocháme se. Mlýn žije.

Po prohlídce ještě chvíli posedíme a pak startujeme po klasické trase Louny – Havraň směrem k domovu. Celkem jsme nakličkovali 120 km.

Jeli: Šíro, Radek, Roman, Jarda, Katka, Martin, Jitka

Trasa: http://www.mapy.cz/s/kb0t