V. Chebská veterán rallye

Další tradiční akce, kde RR nemůže chybět. Pátý ročník Chebské veterán rallye se uskutečnil v sobotu 11. 7. 2015. Předpověď počasí slibovala studený start do parného dne. A tak se také stalo. Vyjížděl jsem v zimních rukavicích a vracel se v tričku.

Start byl stanoven na šestou hodinu ranní a to byl zásadní problém dne. Nebudu to protahovat, opět jsem to nestihl. Jarda s Katkou a Roman, skupina č. 1, vyrazili napřed a skupina č. 2, já, Jitka, Pavel a Šíro, je stíhala o chvilku později. Důvodem byla ta malá lapálie se vstáváním. Cesta probíhala bez problémů. Tedy, když nepočítám nutnou výměnu rukavic za zimní, nebo jak se nám s Jitkou zastavily stroje 100 m po sobě, nebo nefungující záchod na pumpě.

Se skupinou č. 1 jsme se sešli na pumpě u Hájku před Karlovými Vary a dále jeli společně. Z Varů do Chebu to valíme po dálnici. Cesta je to nudná, ale rychlá a naštěstí ráno je zde minimální provoz. Kousek před Chebem se do kolony zařadila Jawa 500. Roman v zrcátku zahlédl vlající blonďaté copy a divil se, jak to Katka za ním mastí. Možná to Katka byla, ale úplně cizí.

V Chebu jsme včas a tak si můžeme dopřát tradičně bohaté snídaně a v klidu prohlédnout zúčastněné stroje. Jasně vedou Jawy, Čezety, Škodovky, ale najde se i Ariel, BMW, Zündapp, stará Tatřička, Aero, Zetor, Magirus, Triumph a další kousky. A pak startujeme do okolí Chebu. Krajina, kterou se jezdí, je jedním z důvodů, proč se do Chebu vracíme. Klikaté silničky s mnoha výhledy, vesnice s hrázděnými domy, fakt pěkný. Cestou jsem si připadal tak trochu jako na dětském táboře. Musím podotknout, že jsem spíše typ kochací, nikoliv soutěžní. Ale jak říká Šíro, alespoň je prča. Opět jsme museli plnit záludné úkoly, jako odhadnout množství vody ve zdeformované lahvi, poznat týpky na bankovkách, zapamatovat si kolik čeho je na obraze, střílet ze vzduchovky, naplnit prsenku vodou. Taky nás trochu vystrašil Roman hlášením, že má 96 na koulích a že je to v pytli. Naštěstí se ukázalo, že je zdráv a jde jen o počet trestných bodů z kriketu. Zajímavé také bylo, že jsme vlastně celou cestu potkávali značné množství účastníků v protisměru. To je tak, když se zapomene na větu: „A dvoubarevné šipky platí až po 40 km“.

Cíl byl tradičně na chebském náměstí. Organizátoři počítají pořadí a my knedlíky. Tímto se omlouvám organizátorům za pozdní odevzdání výkazu. Zapomněl jsem jej v motocyklu a před jeho odevzdáním jsem dal přednost likvidaci guláše. Znám své kamarády a tak jsem jej nechtěl nechat bez dozoru. Strašákem dne pro nás byl přesun v koloně z náměstí na místo ranního startu. Ale tentokrát musím organizaci přesunu jen pochválit. Ve volných skupinkách jsme projeli naprosto bez problému. Žádné přehřáté motory, žádné spálené spojky. Díky! No a nakonec vyhodnocení, zhodnocení, usnesení a odjezd domů.

Zpět do Varů opět upalujeme po dálnici. Alespoň do té doby, než můj motocykl ztichne. Naštěstí je zde připojovací pruh a tak rychle měním svíčku, startuji a jedeme dál. Bohužel jen o kousek a motor opět tichne. Setrvačností dojíždím na benzinovou pumpu, pěkně do stínu. Takže v háji je cívka. Nebo že bych zapomněl pustit benzín? Fakt si nejsem jistý. Když už parkujeme, dáme si pití a pak už zase motor jede. Tak to bude asi ten benzín. Před cedulí Karlovy Vary motor zdechne potřetí. Takže cívka! Setrvačností sjíždím na parkoviště u Globusu. Technické konzilium se shoduje, že když pojedu bez krytu zapalování, dojedu. Motor opět vrčí, ale tentokrát nestartuje Katka. Smutně usedá do stínu, opět zasedá technická komise a její předseda Roman rozhodne, že utržený kabel by mohl být problém. Ještě štěstí, že šel náhodou kolem, protože na elektriku je odborník. Pak už opět vrčí všechny motory. Ve Varech mizíme z hlavní silnice a užíváme si chládku kličkováním kolem Ohře přes Kyselku. Ještě jedno posezení před hospodou ve Vojkovicích a pak na plný plyn až do Chomutova.