Výjezd na Klínovec
Výlet na neděli 28. 6. 2015 byl svolán celkem narychlo, přesto v jednu hodinu po poledni stálo na parkovišti u Povodí dvanáct motocyklů nejrůznější kubatury a stáří. Po sobotních přeháňkách nám přálo modré nebe a to je výborná příležitost jet se schladit do hor.
Hned první stoupání, okolo vodárny do Krásné Lípy, řádně prověří stroje. Bohužel také nemilosrdně ukáže kdo čím, a jak hodně maže. Ale pevně věřím, že v tuto dobu se modrý mrak již rozplynul a cesta je opět průjezdná. Jedeme po staré silnici přes Křimov a Celnou. Myší díra je kouzelná několika zatáčkami. Z klesání přechází ve spodní zatáčce opět do prudkého stoupání. Mám to tady již najeté, takže pohoda. Náklon do zatáčky a teď je ten správný okamžik na dvojku. Beru za kouli řadicí páky a – je tam neutrál mezi 2-3. Saprlot, rychlost začíná klesat. Rychlé škubnutí a – je tam neutrál mezi 1-2. Do zadele! Rychlost skoro nemá kam klesat. Ladím páku na dvojku pomalu chrochtám z té prokleté díry.
Ve Výsluní se všichni sjíždíme a děláme kontrolní součet. Jsme komplet. To ještě netušíme, že naposled. Krátký kopeček dolů z Výsluní využívám na rozjezd do stoupání. Motor vyje v otáčkách, stroj se řítí vstříc kopci. A najednou je ticho. Vymačkávám spojku a opět ji opatrně pouštím. Ne, zadřené to není. Motor je chcíplý, mrtvóza. Tlačím motorku ze silnice a začíná operace. Nejdříve kontroluji svíčku a je to jasné. Elektrody jsou propojené tenkou peckou. Takže pohoda, to vyřeším kartáčkem. Nedbaje Karlova varování, ať vyzkouším jiskru před montáží, šroubuji svíčku do hlavy. Vždyť je to jasné. Ale Murphyho a Karlovy zákony jsou neúprosné. Jasně že nestartuje.
Takže svíčka jde ven a jiskra se ukazuje slabá, jak po týdenní dietě. Bude se tedy operovat. Magneto jde dolů, kontrolujeme kontakt průchodky a nakonec se lékařské konzilium shoduje, že to bude kondenzátor. Dávám nový, složíme zapalování a Bába už zase vesele chrochtá. Teď ještě zabalit veškeré nářadí, což je také úkol hodný Erno Rubika. A tři čtvrtě hodiny je pryč.
Ostatní na nás čekali na Měděnci. Chlapi na „mašinách“ se rozhodli vyrazit dále a užít si jízdu bez rachotu a vůně dvojtaktů. Patrně nevěřili, že by s námi do tmy dojeli domů. U Přísečnické přehrady se s námi rozloučil David. Ložiska zadního kola na jeho praseti byla rozjuchaná více, než je zdrávo a tak je jel domů zklidnit. V Horní Halži se odpojil Jarda s Katkou a bylo nás pět.
Klínovec jsme vyjeli až k rozhledně. Někteří na ni ještě po její opravě nevyšplhali a tak měli premiéru. Sice byl lehký opar, ale rozhodně bylo čím se kochat. My dole jsme se zase kochali pohledem, jak se lidi kochají našimi motocykly. Samozřejmě děláme foto do rodinného alba.
Z Klínovce sjíždíme směrem na Mariánskou, Merklín a Karlovy Vary. Cestou jsou nádherné kochací vyhlídky, ale některé úseky silnice se mění v terénní vložku. Ale až to jednou opraví … Ve Varech jsem měl pocit, že jsme projeli všechny kruhové objezdy a některé i dvakrát. Nakonec přece jen nabíráme správný směr. Občerstvujeme se na benzínce a pokračujeme dalším pěkným úsekem. Cesta podél Ohře přes Kyselku prostě nemá chybu. Zatáčka za zatáčkou, chládek, kochačka, prostě paráda. Dále pak přes Klášterec, Kadaň a okolo Nechranické přehrady. Tahle silnice okolo přehrady, to je asi jediná slabší chvilka cesty. Trochu nuda. Člověk má strach, aby neusnul. Ze spánku mne ale probral kamion plný slepic, který vyjel ze slepičárny v Droužkovicích. Tahle lahůdka se mísila s vůní jahod na vedlejším poli. Chuťovka. Nechávám si důstojný odstup, protože se začínám obalovat odletujícím peřím.
A je tu Chomutov. Pěkný odpolední výlet i se zážitky.
Jeli: Tomáš, Jarouš, Katka, Martin, Jitka, Radek & syn, Karel, David, Franta, ...
Trasa 154 km
Za RR sepsal Martin Jiřiště
