Rotující setrvačníky 2015

Rotující setrvačníky, to je velká hračkárna pro chlapáky. Takže pokud se chcete pěkně projet, pokochat se stabilními motory, projet se úzkokolejkou, prohlédnout si starý lom, objevit nějakou kuriozitku, dát si klobásku a zmrzlinu, pak musíte jet 13. června do Solvayových lomů u Berouna.

Ráno v 8 hodin, tedy pro mne skoro za tmy, se sjíždíme na Benzině. Kromě členů RR na historických plečkách různého stáří, přijeli také chlapi na „mašinách“. Chtěli si zavzpomínat na dobu cestování do NDR a tak cestu tam strávili inhalováním modrého dýmu.

Cestu zahajujeme návštěvou Lažan. Náš traktorový předvoj – Tomáš s Davidem – zapomněl startovací kliku, což vneslo do Tomášovy duše neklid. Proto ji vyzvedneme a Roman ji ve svém proutěném koši veze jako svátost. Svátost je to jen do okamžiku, než Roman v Rakovníku otevře košík. Přeražená příčka, vystresovaní červotoči, rozrušený Roman. Ze svátosti se stává mrcha a bestie.

Do Solvayových lomů dorážíme překvapivě bez neplánovaných zastávek a oprav. U vstupu do lomů projdeme kontrolou a dále jsou vpouštěny jen stroje do roku 1950. Ostatní parkují u závory. Prvním úkolem je předat startovací kliku. Samozřejmě za příslušné ocenění obětí, které Roman musel podstoupit. Bohužel, obsluha traktoru je zrovna na prohlídce v muzeu a tak to Roman vzdal a kliku odložil do traktoru. Pak už jen šouníme po lomu od motoru k motoru, od traktoru k traktoru, od párku ke klobáse, od pivka k malinovce, okolo zmrzliny k párovce, prostě se kocháme. Když už to nemůžeme vydržet, projíždíme s Tomášem na motorkách po lomu a kličkujeme okolo trati s projíždějící párovkou.

Při té příležitosti se nám odhalí pohled na temné nebe slibující pěknou sprchu. Za pár minut dopadají první kapky. Neváhám, startuji stroj a skáču přes koleje do tunelu vstupu do šachty. Ukázalo se to jako prozíravé, neboť spláchnutí bylo řádné. Dešťovou pauzu trávím ve společnosti bublající dieselové mašinky, jejíž obsluha svůj klenot také přijela schovat. Přiznávám, že jsme se škodolibě chechtali výletníkům, kteří v tom největším plaváku okolo projížděli v otevřených vagoncích tažených parní lokomotivou. Ale mají zaplaceno, mají nárok na zážitky.

Po dešti vyrážíme na cestu k domovu, smířeni s tím, že suší, domu určitě nedojedeme. Prašná cesta z lomu se změnila v bahenní lázně. Paradoxně si přejeme, aby nás to pěkně spláchlo a stroje se zbavily bahna. Máme peška a cestou narazíme jen na drobný deštík. Při pravidelné zmrzlinové zastávce v Hýskově nás dohání posádka traktoru. Ne, že bychom jeli tak pomalu, jen jsme si trochu zajeli okolo Karlštejna. Cestou ještě trochu zazlobila Radkovo Jawa. Prostě čím novější stroj, tím více poruch. Oprava elektrické instalace byla provedena klackem (vhodným vypodložením bylo zabráněno zkratu) a dále stroj pokračoval bez závad. Závěrečné zhodnocení a rozlučka proběhly poněkud netradičně v mycí lince.