Sraz HV v Krásném Údolí aneb jak jsem jel a dojel

Čas cesty na sraz nadešel. Pátek 22.5.2015 odpoledne u Povodí Ohře v Chomutově se sjeli členové „Rychlé roty“, aby společně vyrazili bojovat o poháry a medajle v pěkném, jarem provoněném prostředí , v okolí města Krásné Údolí v Karlovarském kraji. I já jsem dojel se svým strojem, který od srazu ve Velkém Březně prodělal kompletní generální opravu, vylágrovaného motoru, ve stroji Jawa 250 „Pérák“ zvaném „Jenda“. Děs, běs. Stroj je 70 let starý, a nic to nevydrží.

Zase na druhou stranu, kdyby ho vyrobili dneska…… No,bylo by to zajímavé. Vyrážím na tento sraz s hrůzou, neboť motor nebylo možno pořádně vyzkoušet z důvodu technických potíží při jeho opravě a nedostatku času. Ale čtěte dále, co všechno předcházelo tomu, a co se po nějakém čase stalo.

2015 krasne udoli kachna 1
Motocykl dostal repasovanou kliku, výbrus i píst, pár hřídelí a americká kuličková ložiska. Česká ložiska firmy ZKL, vyrobená v Číně, za cenu,která je dnes ještě nižší, než byla v roce 1993, kdy se ještě vyráběly poslední kvalitní česká ložiska, mi byla vymluvena „To je bláto, to bych Vám nedoporučil“, říkal mistr přes kuličky, pan Vištejn v obchodě, kam asi všichni veteránisti v Chomutově chodíme tyto věci nakupovat. Budu mu důvěřovat. Uvidím, co ložiska z USA vydrží. Škoda, že nemají ložiska z Ruska. Ty by tam byly navěky. „Da“.

Neděle 17.5.2015 - Renovace motoru v tak krátké době přinesla pár technických problému. Instalace ložisek do karterů proběhla bez problémů. Taktéž natažení kliky se kupodivu podařilo. Problémek nastal ve chvíli, kdy se po rozebrání převodovky, kolečka rozkutálela a musel jsem totiž vyvinout duševně kreativní činnost a tím pádem přijít na to, jak kolečka mají pasovat do sebe a kde původně mají být. Motor byl připraven ke slepení, ale kartery ne a ne do sebe zapadnout. Po půl hodině mě popadá vztek, že jsem neschopný, takovou banální věc vykonat a chopil jsem se kladiva. Poklepávám karter a nic. V tu chvíli jsem už skoro vzteky bez sebe. Napřahuju se kladivem a hodlám udeřit na patřičné místo v motoru dosud nevídanou silou, když tu náhle anděl strážnej zavelel. “Co blbneš, Radúz? Když to tam bylo před tím, tak to tam musí jít i teď. A bez kladiva! Někde děláš chybu?“ Poslechl jsem hlas shůry. Odkládám kladivo. Sundávám vrchní polovinu karteru. Lepidlo je téměř zaschlé. Tak znova. Pro jistotu vyndávám všechna kolečka z převodovky. A ejhle. Jsou zde dvě identická kolečka, ale zjišťuju, že jedno je asi o 1 milimetr větší a samozřejmě jsem ho nandal na špatnou hřídel. Hurá. Už to pasuje. Naplácal jsem silikon a motor je slepen. Nedělní dopoledne v trapu. Odpoledne jal jsem se nainstalovat motor do rámu. Je to trochu fuška, ale je tam. K večeru Šíro dovezl opravený startovací segment. Tak jsem ho ještě namontoval a pro dnešek sebe i stroj nechávám odpočívat.

Pondělí 18.5.2015 - Toho dne po práci hodlám namontovat startovací páku na novou hřídel. Ouha. Nejde tam.Tisícihran v páce je za ty roky natažený, jako zuby na pile. Beru do ruky jehlový pilník a piluji a piluji, až páka na novou hřídel pasuje. Utáhnu. A dobrý. Silikon ze včerejška zaschlý. Všechny díly pospojované. Ještě nastavím předstih a můžu testovat. Hotovo. Vyndávám měrku předstihu a montuji novou svíčku do hliníkové hlavy. Utahuji a utahuji. Do pr… Závit pro svíčku odešel do věčných lovišť. No to by se z toho jeden pos…,poprděl. Běžím do sklepa a začínám přehrabovat hromady náhradních dílů, které jsem za ty roky nasyslil. Jejda, je tu jedna hlava, která je v cajku. Je sice z“ Kejvačky“. Trochu vyšší, než ta původní. Ale já jí tam dostanu. Je tam. Odkládám vercajk a pro dnešek jdu dělat něco jiného.

Středa 19.5.2015 - den „D“. Vytlačil jsem stroj na cestu za domem. Nacupuju benzín. Dvakrát na prázdno prošlápnu. Otočím startovacím klíčkem, šlápnu a už to drnčíííííí. Krásnéj zvuk. Trochu tužší, ale to si sedne. Tak jsem to trochu projel. Koukám, že nejde tachometr. Asi jsem špatně nasunul náhon do místa k tomu určenému ze spodu pod motorem. Hned to jdu raději opravit, abych na to nezapomněl.

Postavím stroj na stojánek a snažím se zastrčit náhon tachometru. Co čert nechtěl, stalo se. Spojovací mezičlánek náhonu vypadl z pouzdra do motoru. Už jdou na mě zase mrákoty. No nic. Sundám startovací páku a odlepím víko, abych se na to dostal. Normálně je to otázka asi tak pěti minut. Sakryš, proč ta startovací páka, z hřídele, po povolení, nechce jít dolů? Po třech hodinách zoufalství používám všemožné nástroje na demontáž páky. Od šroubováků po dláta. Kladivo, stahovák. Pořád to nejde. Neuvěřitelné. Ještě chvilku s pákou, která je evidentně volná, kvrdlám. Když tu náhle, páka z hřídele volně dá se stáhnout. Pár zubů jsem vylámal. Většina ale zůstala bez poškození. Jsem vyčerpaný. Přesto však ještě sundávám víko na straně spojky. Spojuju náhon tachometru se spojovacím mezičlánkem. Naplácám silikon a opět vše smontuju dohromady. Venku je tma. Nemám ani chuť na pivo.

Čtvrtek 21.5.15 - přiletěl jsem z práce. Nalil jsem olej do převodovky. A hurá otestovat motor. První šlápnutí a už to drnčí. Budu jezdit okolo domu, co kdyby se něco poprdělo. Pak jsem si to rozmyslel a dal jsem stroji v záběhu pořádnej kouř do kopce na Blatno. No problém. Šlape jako hodinky. Dorazil jsem domů nadšený. Postavil jsem stroj na stojan a jako vždy, před závodem, provádím poslední kosmetické úpravy. Na odmaštění používám „Kárlan“. Super věc na chromy. O použití tohoto přípravku by vám však více mohl popovídat Romo, neboť ten ho použil, aniž by si byl přečetl návod, k mytí laku na svém německém stroji se sajdou. To mělo za důsledek totální destrukci barvy, neboť sajda byla z hliníku a s tím si „Kárlan“ moc nerozumí. Puchejře jak pětikoruny. No byla to pro nás hrozná prča, ale pro Romana asi moc né. Snad příště si ten návod raději přečte.

A už je tu ten pátek, o kterém jsem psal v úvodu. Čas odjezdu nastal. Skoro se modlím, což normálně nedělám. Doufám, že Jenda s nezajetým motorem pojede bez problémů. Trochu mám obavy, aby se po zahřátí nehryznul. No uvidíme? Kamarádi „Roťáci“ to vidí pozitivně. S tlupou ve složení Romo, Šíro, David a Marťas s Léňou vyrážíme vstříc dobrodružstvím. Doma zůstává pan profesor. Že prej přijede až ráno v sobotu. „Domácí postel je prej domácí postel“, povídal. Měkouš. Kačka Sobotková zvaná paní Sládková nás přijela povzbudit na svém historickém kole v obleku odpovídajícím té době. Děkujeme za podporu. Už aby měla řidičák, holka jedna a mohla jezdit s námi. Jestli jí to tedy táta Jarouš dovolí. Kdo by se mohl pochlubit takovejma šílenejma strejčkama, než Kačka. Pavlík zvaný „Řízek“ též nejede, neboť musí hlídat provozuschopnost chomutovských trolejbusů. A Jirka Šifalda – ten na nás vzpomíná někde u Znojma ve vinném sklípku. „Dej si do sosáku i za nás, Jiříku a drž nám palce.“

Cesta ubíhá v pohodě. Jenda šlape jako švýcary. Šetřím ho. U dvoutaktu je důležité pozvolné, rozumné zajíždění. Naše, cestovní rychlost, okolo 70 km v hodině, je ideální.

V Damicích konečně odbočujeme z hlavní silnice směrem na Kyselku.Už bylo načase. Funění kamionů na záda veteránisty na úzké silnici u Boče fakt hnus. Ale už je tu krásná krajina. Cesta okolo Ohře, super. Těsně před Karlovými Vary, zastavujeme z důvodu odčerpání tělesných tekutin. Cestovní čas dobrý. Stroj šlape pořád bez problémů. Má radost z dobře vykonané práce však za chvilku vezme za své.

Stroje jsou opět v pohybu. Jako první vjíždím do Varů. Snažím se přeřadit, a ono to nejde. Co se to stalo? Ještě kousek jedu a nohou i rukou se snažím přeřadit, ale prostě to nejde. U Lidlu na pokraji Varů stojíme. „Co se stalo?“ ptají se kluci. „Mám tušení, že jsem dojel. Myslím si, že to bude něco neopravitelného“. Černé myšlenky, stírají mě. „Co teď? Jak se dostanu domu? Co s motorkou?“ říkám si v duchu. No každopádně, vidím to dost černě. Kluci přesto do mě hučí, že to určitě dáme do kupy. Na zázraky nevěřím, ale co můžu takhle k večeru na okraji Varů ztratit.

2015 krasne udoli kachna 2 small
Dobrá. Pokusme se tedy síly spojit. Stoj jsme položili na bok do trávníku u Lidlu. Dobře, že už je docela pozdě, protože už vidím, jak by se kolem nás začali srocovat davy nejchytřejších opravářů na Světě s plnýma igelitkama banánů, čumících mi do rukou. To by mi asi moc nepřidalo.

Nádrž drží. Dobře. První co musíme sundat je řadící a startovací páka. Řadička jde dolů dobře. Na řadě je startovací páka. Mám tušení, že ta, jen tak jednoduše, nepůjde. Hnedle jsem si vzpomněl, jak jsem sundáváním téhle páky v tomto týdnu strávil jedno odpoledne. Kupodivu zázrak. Bez problémů šla dolů. Toto vítězství znamenalo malý krok pro mě a velký pro nás všechny. Kde jsem jenom tuto hlášku slyšel? Teď už jenom šest šroubů na víku spojky. Demontováno. Teď ještě to víko odlepit od karteru. Ten černej silikon drží jako mrcha. Hurá. Už se odlepilo. Otevíráme víko a otevřel se nám pohled do útrob této, jak kluci říkají, „kachny“. Já bych top spíš nazval vyvržený vorvaň nebo fritovací hrnec plný teplého oleje, á nebo faraónova hrobka. No jak chcete. Pootáčím hřídelí řazení a kupodivu není to ten ustřižený šteft, co jsem myslel. Co to tedy je? Už to vidím. Taková blbost. Jeden z kolíčků, který při přeřazování posouvá mechanizmem, jaksi se zahryznul, a proto to neřadí. Zaplať Pán Bůh, že tahle hřídel jde vyndat i bez rozpůlení motoru. Hřídel je venku. Šíro odborně šroubovákem roztahuje štěrbinu. Na to je prej odborník. Kolíček se uvolnil a už zase fachá. Šup tam s tím nazpátek. Teď ještě namontovat spojku a zalepit boční víko motoru. Ještě, že tam měl David lepidlo. Utahuji šrouby a Jenda už zase stojí na kolech. Olej nekape. Super. Rychle domontováváme potřebnou startovací páku a páku řazení. Kvalty už zase fungují. K bratru oprava trvala něco okolo jedné hodiny. Příčinou byla pravděpodobně má zoufalá snaha sundat startovací páku všemožnými prostředky a to se mi vymstilo. Pro příště. Nepropadat zoufalství. Když to nejde, tak s tím seknout a vrátit se až za chvilku. Asi to všichni znáte. Co vám budu radit. Během celé opravy se většina přítomných velice dobře bavila a vtipkovala na můj účet.Nevadí mi to.Beru to již jako tradiční veteránský folklór. Prostě jeden z neopakovatelných, možná i opakovatelných, zážitků nás veteránistů. Romo udělal pár zajímavých fotografií do svého mobilu. Tyto fotky, jak již všichni víme, jsou zde jako v trezoru. Vůbec nechápu, jak se mu tam ještě za ty roky něco vejde. Doufám, že ten jeho telefon jednou někdo z nás zdědí a objeví zde opravdové obrázkové poklady z našich akcí.

2015 krasne udoli kachna 3 small
Potom všem jsme dorazili do Krásného Údolí v pokročilých večerních hodinách. Zde na nás již netrpělivě čekal David Kdolský a kdo jiný než paní a pan domácí z místního penzionku. Myslím, že už nás berou jako vlastní. Rychle ubytovat a hurá do místní putyky na večeři a pivko. Poté hurá na kutě.

Ráno v sobotu nás paní domácí pohostila, jako již tradičně, vajíčky a slaninkou. Tentokrát však nebyly míchané, ale omeletové. Vynikající. Teď by bylo lepší si zase lehnout, než se někde celej den kodrcat.

Počasí přeje. Sešlo se nás na startu docela dost. Více bylo automobilů. Od krásných starých Tatřiček až po vozy z doby nedávno minulé.

Sraz či závod, jak se to vezme, proběhl bez problémů. Opět jsme se hodně nasmáli tomu, jak jsme šikovní či nikoli. Super akce. Taková nezkažená, naturální. Prostě sranda. Na stupni vítězů z té naší tlupy nakonec stál pouze Roman a to s třetím místem v kategorii moto. Ostatním se moc nedařilo. Nevadí. Příště.

Před cestou domů ještě Šíro na Borisovi vyměnil uhlíky v dynamu. „Boris je snad žere, nebo co“, povídá. Poté už rozlučka s pořadateli, paní a panem domácím a hurá domů. Zpáteční cesta proběhla bez větších potíží. Jenda jel jak drak. Dobře mu tak. Pro jistotu ještě doma podotahuji šrouby a už se budu zase těšit na další dobrodružství.

Veteránům Zdar Radúz Bárta Kopeček

Pozn.: Jestli se někteří čtenáři, kromě členů „RR“,v tomto příběhu vidíte, tak je to náhoda jako prase.

Fotogalerie

 

Komentáře   

 
Martin
0 #1 Martin 2015-05-28 06:26
Takhle to dopadne, když se Jenda zvencne. Jak by řekla teta Kateřina: Práce kvapná málo platná. Stokrát měř, jednou řež. Na každého jednou dojde. Z cizího krev neteče. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Konec dobrý, všechno dobré. :P
Pánové, co bychom bez těch věčných oprav dělali.
Citovat
 
 
DavisFled
0 #2 DavisFled 2015-05-28 07:00
Já bych věděl, co bychom bez těch oprav dělali. Užívali si jízdu! :D
Citovat
 
 
Radúz
0 #3 Radúz 2015-05-28 07:20
Práce kvapná to zase tak nebyla.Možná technologický postup nebyl to pravé.Jinak děkuji za přidané obrázky do textu.Super.
Citovat
 
 
Radúz
0 #4 Radúz 2015-05-28 07:27
Pánové,když čtu ty naše články,bylo by úžasné z toho udělat knihu.Papír je papír.Mohlo by to být pěkné.Co Vy na to?
Citovat
 
 
Martin
0 #5 Martin 2015-05-28 08:06
Jo, a ještě po nás budeš chtít, abychom psali bez pravopisných chib. :eek:
Citovat
 
 
Jakab Fr.
0 #6 Jakab Fr. 2015-05-28 11:24
Tak "Jenda jo? Jak se to říká po vašem? Kachna? Ne,mrtvá kachna? Vlastně taky ne.Už to mám-kachna na boku. ;-) Ale nakonec to vlastně je pořád ten starej,dobrej,p ojízdnej Jenda. :-)
PS: Ten nápad s tím knižním vydáním vašich článků je moooc dobrej.Je to bezva čtení a zvláště pro ty stejně "postižené".Já osobně se u nich vždycky náramně bavím a často nakukuju jestli už tam není další.Jen tak dál a moc vám fandím. :roll:
Citovat
 
 
DavisFled
0 #7 DavisFled 2015-05-28 11:40
Trochu do toho skočím. Cílem těchto článků byla nenásilná idea KRONIKY RR s tím, že až toho bude více, vše se (i s komentáři) vytiskne a zaarchivuje do nějakého sešitku. To byla má myšlenka a určitě jsem ty články nepsal za účelem vytvoření "knihy". :-?
Citovat
 
 
Lenin
+1 #8 Lenin 2015-05-28 16:57
A co ještě,jak Radůz na výpary dojel z Klášterce až na Ušák?
Citovat
 
 
Tom
0 #9 Tom 2015-05-30 09:06
No opravdu to byla vydařená akcička :-) zahájil to Jenda s vyhřezlým motorem :lol: ,Standa si zase trošičku zatroskovatěl :-* , Boris se rozhodl že místo vodky pojede na uhlíky :cry: a Bába byla málem na dvě půlky :lol:
No a pak že jsme si to neužili se vším všudy, vždyť vůbec nepršelo !?! :P
Citovat
 

Další informace