Oživené pevnosti na Kočičáku 2014 (1938)

Přátelé, kamarádi čtenáři, není tomu dlouho, co jsem se celkem nenásilně zkontaktoval s klukama, co obstarávají Muzeum LO „Na Kočičáku“. Totiž. To bylo tak. Já jednou našel na internetové síti skupinovou fotografii 46. pěšího pluku Chomutov. Na té fotografii bylo na slídové tabulce napsáno: „Veselé děti smutných rodičů.“ Věta jednoduchá, ovšem já – člověk neznalý – jsem si sice vymyslel několik skrytých významů, ale měsíc co měsíc mi hlodalo v hlavě: „Co to znamená doopravdy?“

Jak už to bývá, často brouzdám na virtuální sociální síti po různých zajímacích stránkách a jednu dobu mi tam furt vyskakovaly fotky opravených bunkrů a protitankových překážek apod. Tak si říkám – to je ono. Hned jsem poslal „hloupý“ dotaz a bylo. Asi za týden mi přišla odpověď právě od Jirky P. s vysvětlením té pro mě záhadné věty. Celkem rychle jsme se dali „do řeči“. Bylo mi vysvětleno, že to nejsou Ti, co vždycky v září běhají po louce s kvérama a hrají si na vojáky. Ale že mají poněkud jinou filosofii, což se mi jevilo dosti sympatické.

Pln očekávání jsem přislíbil stoprocentní účast právě na „Oživených pevnostech Na Kočičáku 2014“ situovaných do roku 1938. Oslovil jsem předválečnou část Rychlé roty Chomutov, jestli někdo doplní řady svým motocyklem.

Účast přislíbil Martin s ČZ 250 Sport, já se Standardem, tak trochu mimo dění se přidal Šíro s ČZ 150 C. To nedalo spát Jaroušovi. Ometl pavučiny ze svého exkluzivního stroje Victoria Aero KR 25 S, dokonce se oděl do dobového šatstva a přifrčel na Kočičák s RR. Dále se o rozšíření civilního obyvatelstva zasloužila Káťa a Lenka s bicyklem.

Ale – za to mě omluvte – to jsme se ještě nedostali k těm Oživeným pevnostem a bleskurychle to napravíme právě nyní.

Sychravý podzim, lesy zapadané teple zbarveným listím, údolíčka Krušných hor potopená v mlze, louky podmáčené rozdivočelým potůčkem. Podél hranic hlídkuje ve slušivé uniformě finanční stráž. Myšlenky? Mizerné. Cíl? Zřejmý. Uhájit čest a zájmy ČSR.

Šero na okraji lesíka houstne. Atmosféra taktéž. Siluety 4 postav opodál nevypadají na houbaře. Mlhou se line praskání ohně doplněné německy mluvícím rozhlasem. Alkoholem opojení členové Sudetendeutsches Freikorps navazují kontakt. Příjemná rozmluva? Nikoliv… Výstřel není výjimkou.

Tatáž skupinka o několik chvil později přijde „pozdravit“ osádku LO vz.36 na druhém břehu potoka. Připadá Vám to jako scéna z akčního filmu? Nebo si říkáte - parta mladíku si hraje na vojáky?

Co když jen chtějí připomenout, jak se mohli cítit naši dědové a pradědové. Připomenout to, že celá linie LO se nepostavila sama a že to netrvalo měsíc, ani dva. Připomenout to, proč vůbec jsou tyto pevnůstky rozesety po krajině.

Základnou této akce byl tradičně „řopík“ vz.37 č.10. Atmosféru doplňovaly právě motocykly dobově oděných členů Rychlé roty Chomutov, tříosý OA Tatra vz.30, maketa německého tanku Panzer IV. za protitankovými rozsocháči, výlepní plocha s dobovými tiskovinami, jízdní kola, různé další artefakty a jako bonus si návštěvníci mohli dát gulášek při sledování historických videozáznamů.

Tímto bych za celou RR rád poděkoval Muzeu Na Kočičáku, že jsme mohli být při této akci nápomocní. Byl to báječně strávený den s báječnými lidmi. A myslím, že jsme nebyli jediní, kdo si ten den naplno užil.