Od lokomotivy za traktorem
Na sobotu 27. září 2014 byl ohlášený výlet do Roudnice. Konal se zde 4. ročník Historické orby pod Řípem. Protože staré stroje, a navíc v akci, jsou pro nás jako magnet, nemohli jsme tuto akci vynechat. Vlastně málem jsme ji vynechali. Den před výpravou Tom zjistil, že z Kadaně přes Chomutov do Vejprt, pojede parní lokomotiva. A jelikož mimo Davida a Tomáše s traktorem nikdo nehlásil, že by jel, změnili jsme operativně cíl.
Jízda parního vlaku na domácí půdě, to je přece akce, kterou musíme navštívit a podpořit. Parní vlak byl vypraven k připomenutí výročí 145 let od počátku výstavby tratě Chomutov – Vejprty. Zároveň spolek železničních nadšenců Loko-motiv v Chomutově slaví 20 let od svého založení. Takže kulatin jako důvod k oslavě je více než dost. Navíc, vzhledem k aktivitám Českých drah a SŽDC, nikdo neví, kdy horskou trať uzavřou definitivně. Nádražíčka v horách se postupně rozpadají a likvidují, v Křimově, kde se buduje Železniční muzeum, vytrhali koleje. Zaklínadlem jsou stále peníze. Ne, že by jich bylo málo, jen padají do nesprávných kapes. Ale to je trochu jiný příběh.
Ráno po deváté hodině parkujeme s Tomem své motocykly na peróně hlavního nádraží. Tipujeme, kde lokomotiva zastaví. Je to malá výstavka, ale symbolické zastoupení RR na akci máme. Za pár minut na první kolej přijíždí vlak s lokomotivou 425.0145 přezdívanou „velký bejček“. Místo k zastavení jsme vybrali téměř na chlup a tak parní oddechování máme z první ruky. Posádka kontroluje teplotu ložisek, přimazává vše, co se přimazat dá, lidé si fotí lokomotivu s dětičkami, šotouši nervózně odhání každého, kdo kazí záběr. Prostě jako vždy, když se někde zastaví párovka.
Máme v úmyslu vyrazit s vlakem do hor, tedy přinejmenším do Křimova. Ještě si vychutnáme rozjezd a vyrážíme do Černovic. Tady místní dobrovolní hasiči doplňují do lokomotivy zásoby vody. Máme tedy opět čas pořádně si stroj prohlédnout. Bohužel začíná padat nějaká vlhkost z nebe. Po horách se válí mračna, která rozhodně k vyjížďce nelákají. Po odjezdu vlaku měníme opět cíl a míříme za traktory do Roudnice. Kličkujeme přes vesničky do Loun. Tentokrát už se sluncem nad hlavou. U benzinové pumpy nám paní hlásí, že před námi tudy už jel starý traktor. Takže David s Tomášem jsou pravděpodobně již v cíli. Po horké stopě dorazíme na pole.
Tady nám organizátoři půjčují prkýnko pod stojan. Je vidět, že myslí i na náhodné motorkáře na starých strojích. A na poli to už žije. Orba s koněm i traktorem je v plném proudu. Traktory Zetor, Škoda, Svoboda, Deutz. Traktory české, německé, rakouské, sovětské. Traktoristi staří i mladí, malí i velcí, traktoristky milé a hezké. Každý nažhavený něco zorat. A správná orba, to je velká věda. Každý chtěl předvést, že ta jeho brázda je naprosto rovná, správně hluboká, akorát vysoká, správně nakypřená a přitom vyoraná s prstem v nose. Tedy obrazně myšleno. I když, viděl jsem jednoho malého traktoristu …
Nakažlivému hemžení oráčů podlehl i Tomáš a vypůjčil si za svůj traktor pluh. Mimochodem, určitě nejrychlejší traktorista na poli. Rozjezdy má, jako kdyby závodil ve sprintu. Toma na 20 metrech čtyřikrát smetl ze sedačky. Zato vyoral nějakou tu brázdu předními koly a vysloužil si nadávky nějakého diváka, že práší. Kupodivu, na suchém poli. Jak se to mohlo stát? Ale zpět k orbě. Pod dohledem zkušeného oráče vyoral svou první brázdu. Pak druhou, třetí. Nevím, kdy ho z traktoru strhli dolů, protože jsme s Tomem již mířili k domovu. Se zastávkou na kachničku jsme opět kličkovali vesničkami k domovu.
Nejdříve jsme nevěděli, na kterou akci vyrazit. Nakonec jsme stihli obě. A to nás čekala ještě nedělní vyjížďka. No nebylo to báječné? Bylo to báječné!
Za RR Martin
Délka trasy: 175 km
Trasa tam: http://www.mapy.cz/s/dfEG
Trasa zpět: http://www.mapy.cz/s/dfFb
