Lidický okruh

Dne 13. září 2014 uspořádají obec Lidice a Památník Lidice spanilou jízdu veteránů pod názvem Lidický okruh. Trasa jízdy v délce cca 7,5 km vede z Lidic do Hřebče a zpět přes Makotřasy s cílem v Lidicích. Ve Hřebči a Makotřasech bude krátké zastavení veteránů. Tuto jízdu veteránů vyhlásili pořadatelé v upomínku na předchozí závody motocyklů a automobilů v 50. letech minulého století. Málokdo asi ví, že po válce byly Lidice středem dění i automobilového závodění!

Tak začínala tisková správa, která nás přiměla zorganizovat výlet do Lidic. Máme rádi akce, které jsme ještě nenavštívili, a první ročník je přímo ideální. V televizi stále vyhrožují deštěm, přepadla mne chlapácká rýmička, nevidím to zrovna v růžových barvách. Po Tomášově přesvědčování, že jízda na motorovém kole je lékem na všechny neduhy, sedám v mírném optimismu k mapě a plánuji okružní cestu přes Lidice.

reklama-fotoaparat-2-small
V sobotu ráno se sjíždíme na benzinové pumpě. Radek volá, abychom na něho asi čtvrthodinku počkali. Vybitá baterie u bateriového zapalování, to je prevít. Ale všichni ho podezříváme, že prostě zaspal. Protože vyjíždíme s půlhodinovým zpožděním, vypustíme kličkovanou přes Žatec a vyrážíme po hlavní silnici na Prahu. Všude kolem temné mraky, začíná drobné mžení. Jen největší optimista by mohl doufat ve zlepšení. U Postoloprt se mraky začínají protrhávat, jen nad loukami se válejí cáry mlhy. Hlavní silnici opustíme u Loun a musím říci, že s velkou úlevou. I sluneční paprsky se začínají objevovat.

Dále kličkujeme vesničkami v podstatě podél hlavní silnice, ale přesto pro nás v naprosto neznámém kraji. Někdy mám pocit, že jsme se ocitli ve stroji času. Podél silnice se objevují staré kamenné patníky, asfalt střídá kamenná štětovaná vozovka, jinde modernější kostky. V mnoha obcích svítí opravené kostely, původní statky nebo celé návsi. V Lisovicích náhodou zahlédneme na vratech nápis „Muzeum“. Rychlá myška a už stojíme u vrat – Železniční muzeum Zlonice. Teď není čas, ale až pojedeme zpět, zastavíme se.

Do Lidic dojíždíme chvíli před 11. hodinou. Včas k registraci, prohlídce ostatních strojů i včas k obědu. Na první ročník se sjelo překvapivě mnoho strojů. Zaslechl jsem číslo přes 70. Diváci zde hodnotili nejhezčí a nejzajímavější veterány nalepením samolepky na registrační kartu. Mohli si prohlédnout např. motocykly značky Rudge, Norton, ČZ, Jawa, Čechie, BSA, automobily Tatra, Zetka, Praga, Mercedes, Škoda a další.

V poledne jsme vyrazili na spanilou jízdu okolo Lidic. Kolona historických vozidel projela za doprovodu dobrovolných hasičů obcemi Hřebeč a Makotřasy. Nevím, jakou rychlost tam zařadil řidič hasičské tatry, ale já tam měl většinou jedničku odlehčovanou spojkou. Byl to děs. Některé motocykly odpadly pro přehřátí motoru, jiné pro selhání spojky. Začínal jsem lehce bublat. V Makotřasech jsme se rozhodli kolonu opustit a rezignovat na návrat do Lidic. Nevím, od koho přišel nápad vyrazit do Prahy na Václavák, ale ke mně se dostal ve velmi špatný okamžik. Již tak jsem se nacházel těsně před explozí a teď do Prahy? Do města? Do p…..e, nikdy! Naštěstí kluci solidárně ustoupili a tím správným cílem se stalo Železniční muzeum.

Cestou ještě zastavujeme u Památníku Lidice. Procházíme místem, kde původně stála obec Lidice, kde žili lidé. Okolo pomníku lidickým dětem, okolo základů bývalých domů. Vše vypadá jako krásně upravený park, vlastně nikde nic, a přesto, když víte, co se zde dělo, padá na vás divná tíseň.

A pak už opět kličkujeme vesničkami. Zastavujeme již podruhé u vrat Železničního muzea Zlonín. Ono je ve skutečnosti v Lisovicích a vlastně k němu ani nevedou koleje. Ale rozhodně doporučuji se za vrata podívat. Pochopitelně se svolením majitele. Místo na statku se ocitnete na nádraží. Před stodolou stojí parní lokomotivy, místo krav, expozice zabezpečovacího zařízení. Tam kde se míchal šrot, parkuje důlní lokomotiva. A na dvoře nakonec ty koleje najdete a dokonce se vláčkem svezete. Tak ještě se navzájem vyfotit a opět se vydáváme na cestu.

Volně kličkujeme vesnicemi přiměřeným směrem k domovu. V Peruci jsou dožínky a tak vypouštíme návštěvu slavného dubu. Příště. Podle mapy je možné podjet hlavní silnici. Podjezd vidím, ale silnice k němu nevede. To nás pochopitelně nemůže rozhodit, nacházíme jinou trasu a hledáme nějaké občerstvení. Zastavujeme ve Vernerově mlýně u Brlohu. Tohle místo jsme si oblíbili. Nejen, že je to technická památka, ale je tu prostě příjemně. Dáváme si párky, bezinkovou limonádu a sníme veškeré zásoby štrůdlu. Kdo by odolal.

Spokojeni se vydáváme na poslední kilometry cesty. Vlastně projíždíme trasu, kterou jsme pro nedostatek času ráno vypustili. Za Žatcem to již známe poslepu a tak letíme na plný plyn. Chomutov, konečná. Paráda.