Ing. Pavel Jaray a jeho aerodynamické patenty

Redakce považuje otázku Jarayových patentů za eminentně důležitou a proto přináší tento zajímavý článek svého odborného spolupracovníka J. B. Procházky:

Automobil včerejška a automobil dneška
(běžná limuzina vedle Jarayovy aerodynamické karoserie.)

Inženýr Pavel Jaray, aerodynamický spolupracovník na Zeppelinu 12 až 62 a později i na LZ-126, měl v laboratořích jedinečnou příležitost studovat správnou aerodynamickou formu pro rychle se pohybující vozidla. Stanovil přesnými pokusy, že forma, která by snad byla ideální pro aviatiku (doutníkový kapkový tvar), příliš se nehodí pro užití v automobilismu. Zjistil, že tento tvar nutno tím více zploštiti, čím blíže leží u země. Vykonstruoval řadu ne snad líbivých, ale aerodynamicky naprosto dokonalých karoserií a dokázal, že při rychlosti 96 km v hodině potřebuje jeho vůz pouze 40% oné síly, jakou potřebuje k dosažení stejné rychlosti normální standardní sedan, přirozeně za naprosto stejných podmínek.

Dvě dokonalé karoserie aerodynamického konstruktéra Ing. P. Jaraye.

Patenty byly inženýrovi Jarayovi uděleny v roce 1927 a zvláště jsou zajímavé první jeho výkresy z roku 1920, kde speciálně zadní partie jsou prokresleny nejen velice účelně, ale i na dnešní vkus líbivě. Bylo by zde nesnadné rozebírati nároky uděleného patentu. Faktem zůstává, že nároky 3, 8 a 11 nelze obejíti a že na ně narazí každý konstruktér, který se pokusí o skutečnou aerodynamiku.

Jarayův aerodynamický autobus.

Nemám zde na mysli módu jako účelnost. Poslední berlínský autosalon u případu Imperie (motocyklová německá továrna) jasně ukázal, že to, co konstruktér pracně konstruuje, má již Jaray dávno patentováno. Jen proto byla také naše automobilka Tatra donucena se s Jarayem dohodnouti a získati vlastně licenci, ačkoliv — což třeba zdůraznit — má na aerodynamiku názory odchylné od názorů Jarayových; přesto však na jeho patentovou ochranu narazila. Z našich továren ještě licenčně pracuje Jawa. V Německu právo používání Jarayových patentu má výrobně reservován koncern Autounion, který by jinak nikdy nemohl postaviti Stuckův rekordní vůz. Licenci platí Mercedes a Maybach. Výše poplatků vede přirozeně k poměrně malému uplatňování pravé aerodynamiky v běžné automobilové výrobě. To prý byl také hlavní důvod, proč newyorský autosalon přinesl tak málo seriových aerodynamických karoserii, s výjimkou Chryslera, který jediný — jak se tvrdí má — Jarayovy patenty pro Ameriku vyhraženy. Že patentní zajištění jest důkladné, nejlépe by potvrzovala skutečnost, že i známý rychlostní rekordman Campbell uznal dobrovolně povinost placení poplatků ze svého rekordního vozidla, kterým nedávno překonal vlastní světový rekord.

Aerodynamické vyřešení zadních částí vozu.
Vpravo osmiválcová Tatra s motorem vzadu.

Jaray na ochranu svých patentů založil dvě společnosti a to jednu v Evropě s hlavním sídlem ve Švýcarech v Luzern-Hirschengraben 2.a, druhou v Americe pod jménem Jaray-Streamline Corporation of America New York, 400 Madison Avenue.

Jarayovy patentní společnosti uvádějí, že jejích karoserie mají 40 přednosti. Nejhlavnější z nich jsou úspora paliva ve výši 25 až 45%, zvýšení rychlosti při jízdě do kopce o 15 až 25%, získání užitečného prostoru 20 až 25%, dokonalejší výhled a i větší jistotu jízdy, snadnější možnosti řízení při vichřicích atd. Mezi těmito čtyřiceti výhodami nechybí ani zdůraznění, že aerodynamický vůz zůstane déle čistý, méně se opotřebuje atd.

Aerodynamicky řešená karoserie čtyřsedadlového Maybachu.

Jaray na propagaci a ochranu svých patentů vydal řadu odborných spisů. Bylo mnoho nevěřících, kteří na pokus o obejití těchto patentů draze doplatili. Propagační materiál má možnost každý získati přímo od výše jmenovaných společností a doporučuje se každému, aby si jej vyžádal, získat skutečně aerodynamickou karoserii, poněvadž jinak by se mohl dostat do nepříjemného konfliktu s patentním právem, jak se to stalo už mnoha velkým automobilovým továrnám.

J. B. Procházka, Pestrý týden — 1935