Broukem do Itálie

Pod pojmy dovolená, výlet a cesta si každý z nás představí něco zcela jiného. Pro někoho je dovolená týdenní odpočinek v libovolné exotické zemi. Výlet bývá často v okruhu 200km od domova a cesta je něco co musíme absolvovat, abychom dosáhly svého cíle. Co když ale spojíme dovolenou, výlet i cestu v jedno a ještě k tomu přidáme své vlastní hobby. Vznikne nám tak naprosto perfektní spojení a zároveň výzva, kterou je nutné pokořit.

Tím vznikl nápad absolvovat cestu do Itálie starým veteránem bez všech dnešních vymožeností, jako jsou např. klimatizace, navigace, abs, esp, posilovač řízení atd. bez kterých se dnešní automobil prý neobejde. Zmiňovaným veteránem je mnou postupně zrenovovaný Volkswagen Brouk se vzduchem chlazeným motorem boxer o obsahu 1,2 litru s výkonem 34 koní, kterému je k dispozici čtyřstupňová manuální převodovka. Ideální automobil na takovou cestu s dvounásobným zdoláním Rakouských Alp. Tím se dostáváme k samotné trase, která byla pomocí klasických autoatlasů naplánována z Chomutova přes Cheb, Regensburg, München směr Salzburg.

V Rakousku jsem po překročení hranice opustil dálnici a vydal se přes horské cesty kolem sjezdovky Kitzbühel. Cesta je tam poněkud náročná s velkým stoupáním a jednou serpentinou střídající druhou, jak se cesta kroutí po svahu do vrcholku Alp. Nicméně pro Cherrynku, každý brouk má své jméno, nebyly Alpy žádnou překážkou, i když místy bylo tempo se zařazeným druhým rychlostním stupněm maximálně 30 km/h. Po vystoupání na vrchol, kde se před Vámi zjeví hranice s Itálií, následuje opět jedna serpentina za druhou při prudkém klesání z vrcholku zpět dolů. Klesání bylo nutné pojmout s nutnou dávkou sebevědomí z důvodu bubnových brzd, které jak je známo po zahřátí přestávají účinkovat.

S trochou adrenalinu jsem se tedy přehoupl přes vrcholek Alp a dostal se do Itálie. Itálie začala být zábavná hned na první čerpací stanici, kde po zastavení vyšla obsluha na prohlídku a pořízení několika fotografií Cherrynky i přes relativně dlouhou frontu zákazníků stojících u pokladny. První zastávkou v Itálii bylo poměrně nové letovisko jménem Lignano, kde se mě i Cherrynce dostalo několika denního odpočinku. Lignano nabízí zejména krásnou písčitou pláž, moře a zajímavá místa pro krátké výlety po okolí, ať už se jedná o známé sousedící Bibione anebo starou část městečka Caorle. Další část cesty měla jasný cíl: Benátky.

V Benátkách jsme s Cherrynkou byly snad větší atrakcí než samotné město. Evidentně tam starý brouk s českou veteránskou SPZ a lyžemi československé výroby, které se tyčí půl metru nad střechu vozidla moc nevyskytuje. Proč na cestu Itálií ve 40 stupních vozím lyže? Cherrynka je původem ze Švýcarských Alp a byla vybavena gumy s hřeby a držákem na lyže, který je upevněn nad zadní kapotou. Vzhledem k tomu, že jsem druhý majitel, je držák původním dochovaným doplňkem. V rámci renovace jsem tedy zrenovoval i tento držák a jako dobový a původní doplněk vozím lyže.

Zpět k cestě a Benátkám. Po vytrpění fronty, několika fotografiích s turisty a místní policií jsem se dostal až k závoře benátského patrového parkoviště. Před umožněním vjezdu mi nejdříve obsluha parkoviště změřila výšku lyží, aby měla jistotu, že se do garáží vejdeme. Benátky jsou nádherné romantické místo s velmi zajímavou architekturou a slavné náměstí Piazza San Marco bere lidem dech.

Dále pokračovala cesta směr Sirmione, což je jižní část největšího italského jezera Lago di Garda. Krásné obrovské jezero, měřící 158km v délce břehu, nad kterým se tyčí vzdálené vrcholky Alp. V Sirmione stojí za návštěvu největší a nejdůležitější římská vila Grotte di Catullo a hrad Castello scaligero za jehož hradbami se nachází historická část města plná úzkých rozmanitých uliček. Po přečkání další noci jsem vyrazil od jezera Lago di Garda směrem na Innsbruck, známé, ale pro mě nezajímavé město uprostřed Rakouských Alp. Kousek za Innsbruckem sem byl zastaven rakouskou dálniční policií. Jejich důvod byl jednoznačný, pořízení několika fotografií Cherrynky. Policie byla ve všech zemích velmi vstřícná, přátelská a všude stejně zděšená, když se dozvěděla, odkud a kam sám cestuji. Z Rakouska už stačilo projet jen několik set kilometrů německých dálnic a dostat se zpět do České republiky.

Celkem celá trasa měřila 2283 km, a i když sem byl vybaven širokým sortimentem náhradních dílů a nářadím všech typů a velikostí, neměl jsem na cestě žádnou, ani sebemenší závadu. Nebyla to nejdelší ani nejsložitější cesta co kdy byla absolvována, ale i tak můžu říct, že když se chce, tak jde všechno. Neříkám, že mě myšlenka větší výzvy v tomto podání neláká, rozhodně je to k zamyšlení. Díky cestě broukem byl z obyčejné dovolené/výletu, neskutečný a nezapomenutelný zážitek plný velmi přátelských lidí a zajímavých historek. Cestováním o rychlosti maximálně 100km/h stihnete vstřebávat všechny krásy měnící se krajiny a už ze samotné cesty se stává cíl.

Cestu uskutečnil a článek sepsal Adam Bartoň