Sraz HV – očima traktoristy
Je sobota, 25. Duben, cca šestá hodina ranní a po Chomutově se rozléhá dunivý tlukot dieselového dvouválce. To jen Tomáš nemohl dospat a snažil se probrat Lízu hned po rozednění. Připraven na tento den se jede probrat kávou u známého a při odjezdu od něj zjišťuje, že má ještě hodně času.
No co. Druhá káva, třetí, čtvrtá. Je 8:30 a Líza míří k zimnímu stadionu, kde přípravy jsou již v plném proudu. Káva z automatu jistě přijde vhod :-D . Po krátkém poklábosení se známými i neznámými se objevil i Marek, Tomův kamarád ze Znojma, který se ochotně ujal role spolujezdce.
Následuje přejezd na parkoviště, kde se konala výstava. Jedeme kolem radaru a co to nevidíme? Radar ukazuje rychlost 48 km/h. To je teda fofr! :-D Ba ne. To nás jen předjíždělo auto, kterému jsme se zdáli pomalí. Přijíždíme na parkoviště a zmateni davem lidí skoro srážíme k zemi nafukovací reklamní oblouk. „Vono se to má vobjíždět jooo?“. Fajn, objedeme to tedy, Líza je na okružní cesty zvyklá :-D .
Po tomto úspěšném příjezdu kotvíme na kraji parkoviště. Líza klape a ostatní účastníci dojíždí. Po ohlušujících sirénách VB pouští Tom sekačku a parkoviště se začíná plnit návštěvníky, kterých je hned všude plno. Ani se nenadějete a už vám strkají klacky do sekačky! Pán u mikrofonu neustále všechny láká, aby se svezli vyhlídkovým autobusem Škoda RTO po Chomutově, ten je ale pokaždé narvaný k prasknutí a v tomto teplém dni je jízda téměř za trest. Lidé vystupují se zážitkem na celý život. Však kolikrát se vám povede vykoupat se v potu pána vedle vás? Pán s mikrofonem se zase ozývá s hlášením, že pokud nespadne meteorit, bude se odjíždět přesně v jednu hodinu.
Blíží se čas ke startu. Vyjíždíme, s Lízou jako druzí (po Peugeotu 201), abychom stihli do pěti dojet do cíle. U startu se Zdeněk ve slušivé buřince nezapomene zmínit o Tomově červnové cestě s Lízou do Slavkova a také zažertuje: "Toto je člověk, kterému můžete do očí říct, že je magor. On se tomu zasměje a dá vám za pravdu. Však také vyhrál cenu za nejvzdálenějšího účastníka na srazu HV ve Slavkově u Brna, kam dojel po vlastní ose. Mezi některými to však byla zkrátka cena pro magory“ :-D
Vyrážíme. Sledujeme šipky, které nás budou provázet celou trasou. Vedení si ale dlouho neudržíme. Zanedlouho nás předjíždí hlouček motorkářů z RR. Samozřejmě máváme na všechny veteránské kolegy, kteří nás míjejí a nechápeme, proč se všichni tak blbě smějí. Když nás dostihl už i Velorex v úpravě TAXI, je to na pováženou. Po první disciplíně, kterou je odhadování obvodu ozubeného kola, nastávají drobné komplikace. Pořadatelé si letos vybrali horskou trasu a cesta se začíná nepříjemně zvedat. U úpatí stojí “roťáci“, kteří nás předtím drze předjeli. Čekají, jak si s terénem poradíme. Jedeme statečně, ovšem Líza už má nějaký ten rok a kopec začíná mít převahu. Teploměr ukazuje asi 95°C, tak raději zastavujeme u kraje. Po chvíli teplota stoupne na téměř 105°C. Kolem statečně projíždí ostatní závodníci včetně pána v modrém Peugeotu 201 z roku 1929. Proč zmiňuji právě jeho?
Vracíme se zpátky na cestu. Kopec je to opravdu prudký a hlavně dlouhý. Za zatáčkou vidíme stát onoho pána v Peugeotu. Tom zašpásuje: "Nepotřebujete pomoc?"
Pán se toho hned chytí a už drží lano v rukou. Nezmínil se, že je to kouzelník! Přiznal se, že měl menší vodotrysk a pomoc by se mu hodila. Tak se stalo, že téměř vařící traktor táhne do kopce nejen sám sebe, ale i auto. Z neznámého důvodu si pán nezavřel okýnko a po chvíli měl uvnitř černěji, než venku. Traktory občas kouří, nooo! Dojíždíme na vrchol kopce, pán děkuje a vydáváme se každý zase svojí cestou. Nebo spíše svým tempem.
Po kopci nahoru zákonitě přichází také kopec dolů. Ikdyž proti předpisům a přes Markovo škemrání, aby to nedělal, Tom vyhazuje kvalt. To je fofr! A proč rovnout úplně nezhasnout motor? A proč to nerozjet až na 60km/h? Vždyť vedle nás není sráz dolů!
Všechno dobře dopadlo, jsme živí a zdraví, jen čepice nám málem odletěly. Po dalších dvou disciplínách se terén mírně zklidňuje. Tom správně určuje použití kleští a kuličku do otvoru zakutálí ve výborném čase vzhledem k tomu, že před chvílí slezl z třepajícího se traktoru. Následuje zajetí na střed mezi dvě značky, což zprvu trochu nechápeme, protože před námi stály sloupky tři.Březno: „házej raději ty, já jsem děsně levej!“ Hmmm, tak aspoň že ty svíčky tam zůstaly. Zatracený gumový předměty, skáčou jak živý! :-D . Šestou disciplínou je výměna žárovky ve směrovce. Brnkačka! Říkáme si, že slyšíme nějaké divné zvuky. Žeby z motoru? Po chvíi přicházíme na to, že jsou to naše žaludky. Jsou úplně prázdné. Máme hlad a chceme už konečně jet na oběd!
Dojíždíme do cíle, který je opět u zimního stadionu. Marek za volantem se řítí areálem a málem nezastavil u pořadatelů, kteří od něj chtějí papír s výsledky. No, nezastavil…. Málem je přejel! :-D Parkujeme a nedočkavě seskakujeme z traktoru. Míříme přímo do hotelové restaurace a už od vchodu máváme lístečky, které nás každého opravňují k jedné porci guláše. Oprava. Výborného guláše! Jen Tom zase remcá, že je toho jak pro vrabce, že by si dal ještě 3x tolik. Po jídle si nás najde pán z Peugeotku a oboum kupuje frťánka slivovice za odtah. Když se tak zaposloucháme, celá restaurace a vlastně celý areál nemluví o ničem jiném!
Zprávy se šíří rychle a dostávají se až k organizátorům, kteří narychlo vytváří cenu za "fair play". Mimo ní Tom s Lízou vyhrává také druhé místo ve své kategorii, což jsou "Automobily do roku 1955". Hádejte, kdo se ocitá na prvním místě! Ano, je to pán s Peugeotkem! Tom samozřejmě žertem zabručí: "Měl jsem ho tam nechat!" a jde si vyzvednout svouji výhru. Byl však spokojen. Po předání všech cen a vyfocení Tomáše s fajfkou se Marek vydává na cestu domů. Tomáš ještě chvíli klábosí a po chvíli, rozklepán a unaven, odjíždí domů se slovy, že příští rok už Líza zůstane doma a pojede s „něčím pohodlnějším“ :-D .
Tomáš, Marek a Líza
